Když promluví vášeň aneb Strhující inspirace maďarským folklórem

Letos je tomu 15 let, kdy ve Vídni zemřel rodák z maďarské, dnes rumunské Transylvánie György Sándor Ligeti (1923–2006). V mládí byl silně ovlivněn Bélou Bartókem a díky tomu i lidovou maďarskou hudbou. Originální hudební  vize měl skvělé, ale se aktuálními trendy evropské avantgardy se mohl důkladně seznámit až poté,  kdy v roce  1956 uprchl do Rakouska. V 60. letech způsobily senzaci Ligetiho skladby Atmosféry, Requiem, Lux Aeterna nebo Lontano, které v Koncertě klasika uslyšíme. I v té se hustě spletené hlasy jednotlivých nástrojů slévají v jednolitý proud zvuku.

Autentičnost, originalita, vynalézavost, odvaha, jistý druh urputnosti a pochopitelně Vídeň, to je, co spojuje Ligetiho a Beethovena. V Koncertě klasika uslyšíme Čtvrtý  klavírní koncert, který Ludwig van Beethoven uvedl za klavírem ve veřejné premiéře v roce 1808 a koncert věnoval svému příteli, studentovi a patronovi arcivévodovi Rudolfovi. Rodačka z Tbilisi Nino Gvetadze, která vystupuje na recitálech po celém světě, je vyhledávanou komorní hráčkou a v rámci orchestrálních koncertů spolupracovala např. s dirigenty jako je Yannick Nézet-Séguin, Klaus Mäkelä, Jaap van Zweden. Její hra je, jednoduše řečeno, okouzlující.

Ve své době byl Ernő Dohnányi společně s Bélou Bartókem a Zoltánem Kodályem vůdčí osobností maďarských hudebních kruhů. U příležitosti osmdesátého výročí založení Budapešťské filharmonické společnosti roku 1933 napsal své nejpopulárnější dílo – Symfonické minuty op. 36. V rámci velkolepých oslav také zazněly Kodályovy Tance z Galanty – skladba, která Koncert klasika uzavře. Dílo je jakousi skladatelovou vzpo­mínkou na malebný ambient i hudbu uherských Cikánů z prostředí, ve kterém sám strávil několik let svého dět­ství. V kompozici převládá folklorní melos, uslyšíme čardáš i verbuňk a další úchvatné tance maďarské romské hudby.