Kdyby všechny mé knihy shořely, dokázal bych je v hlavě postavit znovu, říká spisovatel Michal Vrba
Mezi šesti nominovanými autory na cenu Magnesia Litera za prózu je i Michal Vrba, autor povídkové knihy Kolem Jakuba. „Na psaní jsem měl a mám nejraději imaginaci. Vždycky jsem se rád nechal provádět příběhy a prostředím, ve kterém se děj odehrává. Když jsem zjistil, že ho dokážu vytvořit sám, byl to úžasný pocit,“ řekl ve Vizitce, kam ho pozvala Markéta Kaňková.
K literatuře a psaní měl Michal Vrba vztah odmala. Rád napodoboval texty, které se mu líbily, a tak bychom mezi jeho literárními prvotinami našli variaci na Štorchovy Lovce mamutů, autorské komiksy i pozérské povídky psané rukou dvacetiletého suveréna. Později Vrba studoval pedagogickou fakultu a vystřídal řadu intelektuálních i dělnických profesí, díky čemuž nyní, jak ve Vizitce řekl, nemá problémy pochopit motivaci a jednání nejrůznějších lidí.
Za svou třetí knihu – povídkový soubor Kolem Jakuba – je letos nominovaný na cenu Magnesia Litera v kategorii Próza. Jakub je rybník ve východních Čechách a v knížce působí jako geografická svorka pěti povídek z různých historických epoch. Historii ovšem Vrba nevnímá jako hlavní téma svých textů, ostatně to, v jakém období se bude děj jeho příběhu odehrávat, přesně neví ani v momentě, kdy zasedne k papíru. „Rád píšu lidské příběhy, které nikde nejsou oficiálně zapsané. Nechávám se inspirovat třeba tím, co se kamarádům stalo v rodině v padesátých letech nebo za války. Takové příběhy mě vždycky moc zajímaly,“ vysvětluje. „Z reality si vypůjčuji místa, lidi a charaktery, příběhy jsou ale čistá fikce,“ dodává.
Po pár slovech a činech vím, co od postavy můžu čekat
Michal Vrba píše rád večer. Sedne si ke stolu v oblíbené hospodě, dá si pivo, nasadí sluchátka s hudbou, která je pro něj při psaní klíčová, a dá se do práce. „Nejprve vystavím svět, ve kterém se postava pohybuje. Roste spolu s prostředím, a já ji osahávám, okukuju, jako kdybych stál kousek za ní. Procházím tím příběhem s ní. Zjeví se mi po pár činech a slovech, tehdy už přesně vím, co od ní čekat,“ popisuje, jak kapitoly přicházejí na svět. Zdánlivě abstraktní proces psaní tak nabývá docela konkrétních kontur. „V mé předchozí knize Prak se jedna postava rozhodne, že spáchá radikální čin, ale těsně před tím si to rozmyslí a neudělá to. Sám jsem tím byl tak překvapený, že jsem jí nahlas nadával.“
Schopnost vytvořit funkční paralelní svět je pro Michala Vrbu vlastně splněné přání. „Na psaní jsem měl a mám nejraději imaginaci. Vždycky jsem se rád nechal provádět příběhy a prostředím, ve kterém se děj odehrává. Když jsem zjistil, že ho dokážu vytvořit sám, byl to úžasný pocit,“ vypráví. Do „svého“ děje je prý schopný naprosto přesně naskočit v podstatě kdykoliv. Přesně si pamatuje světlo i třeba vybavení jednotlivých místností v rozepsaném příběhu. „Kdyby teď všechny mé knihy shořely, dokázal bych je v hlavě celé postavit znovu,“ konstatuje.
Michal Vrba je v současné době zaměstnaný v tiskárně, svůj čas a síly ale věnuje i práci v Rybářství Chlumec. Při výlovu ryb je do půli těla ponořený v bahně, a jak říká, lepší posilovnu aby člověk pohledal.
Jaké knihy Michal Vrba rád čte (a proč se rozhodl, že se svým rukopisem obejde všechna nakladatelství, která měla stánek na Světu knihy), přes co se proposlouchal k elektronické hudbě a jak důležitá pro něj byla skotská pracovní zkušenost? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
