„Kdo není sebevrah, ten se přizpůsobí“

Může ve společnosti obstát idealista, který pevně stojí na svých zásadách a pohrdá přetvářkou a konvencemi? Odpověď hledá Molièrův Misantrop, který je dnes stejně aktuální jako v době svého vzniku, před třemi sty padesáti lety. V hlavních rolí Misantropa uvidíme Filipa Čapku a Evu Josefíkovou. V dalších rolích se představí David Punčochář, Martina Krátká nebo Bohdana Pavlíková.

Přizpůsobit se hlavnímu proudu, anebo drát se proti němu„Mě na tom textu zajímá konflikt hlavního hrdiny se společností, ve které přežívají jisté konvence, a on se snaží vůči tomuto světu nějak vymezit. Mám pocit, že podobný problém jednotlivce, který nesouhlasí s tím, jak se lidé kolem něj chovají a jaké mezi nimi vládnou vztahy a pravidla, existuje neustále,“ říká režisér Lukáš Brutovský.

Molière, Misantrop (Švandovo divadlo, rež. Lukáš Brutovský) |foto: Ivo Dvořák

Komik, romantik, idealista či skeptik?Právě kontroverznost hlavního hrdiny je pro něho na Misantropovi přitažlivá. Ostatně o výklad tohoto textu se vedou odedávna spory: „Jestli je ta hlavní postava komická nebo je to romantický hrdina, který dokáže něco změnit,“ vysvětluje režisér, „v naší inscenaci se spíš přikláníme k mírně skeptickému východisku.“

O způsobu možného také napovídá obsah představení: Alcest nesnese už kolem sebe nikoho. Nenávidí přetvářku, a ta se stala konvencí. Upřímnost je k smíchu. On je k smíchu. Odešel by okamžitě do ústraní, kdyby jeho milovaná nebyla středem pozornosti právě v této společnosti. Je nutné se rozhodnout.

Molière, Misantrop (Švandovo divadlo, rež. Lukáš Brutovský) |foto: Ivo Dvořák

Setkání současného pojetí s vázaným veršem se podařiloFalešný svět plný přetvářky symbolizuje umělohmotná scéna Jozefa Cillera. Zástěny, židle, kelímky - vše je tu z plastu. Jen hlavní hrdina s sebou všude umanutě vláčí dřevěnou židli. Složitá a náročná byla podle režiséra Lukáše Brutovského i práce s textem v alexandrinu. Tím spíš, že děj zasadil do současných reálií: „Není vždy jednouché vyhmátnout konkrétní podtext nebo myšlenku skrytou v alexandrinu, ve verších. Forma byla asi delší dobu pro herce svazující, dost dlouho trvalo, než se dokázali v rámci veršů uvolnit. Ale nakonec mám pocit, že se úsilí zúročilo a herci dokážou být konkrétní, přestože má hra pevnou formu, kterou je třeba dodržet.“