Karolina Světlá: Lesní panna
Povídka české spisovatelky, která je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Poslouchejte on-line do 11. září 2018.
24. února 1830 se v Praze narodila Johana Rottová. Vyrůstala spolu s mladší sestrou v měšťanské obchodnické rodině. Roku 1843 přišel do rodiny venkovský učitel hudby Petr Mužák, který v ní prohloubil vlastenectví a přivedl mezi některé známé spisovatele, mezi jinými i Boženu Němcovou, která na ni měla velký vliv. A tak se začala rodit Karolina Světlá. Právě pod tímto pseudonymem se Rottová dostala mezi nejvýraznější spisovatele české historie.
Roku 1852 se za Petra Mužáka provdala. Narodila se jim dcera, která však záhy zemřela. Tuto bolest se Světlá snažila překonat duševní prací a vznikla její první literární díla. Do literatury vstoupila roku 1858 prací s názvem „Dvojí probuzení“ v památném prvním ročníku almanachu Máj. Ocitla se tak ve společnosti Vítězslava Hálka, Boženy Němcové a Jana Nerudy.
Karolina Světlá byla jednou z klíčových postav pro český román. Psala ale také povídky. Jednou z nich je i Lesní panna, v níž si autorka vzala za vzor pohádku o panně, kterou si muž přivede do lidského světa. V jejím podání se mladý hrabě zamiluje do venkovské dívky.
Účinkuje: Světla Amortová
Režie: Jiří Horčička
Natočeno v roce 1970.
Nejposlouchanější
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.