Karin a Anatol Svahilec: Česká slamová scéna nikdy nebyla větší
Jejich zbraní je slovo a mikrofon, jejich porotci jsou samotní fanoušci. Scéna slam poetry, čili disciplíny, v rámci níž se přednáší předem připravený nebo improvizovaný text, nikdy nebyla tak decentralizovaná. „Slameři se mezi sebou přestávají znát,“ říká jeden z hostů ArtCafé a přední český slamer Anatol Svahilec.
Během pátečního večera si jejich show přišel poslechnout plný sál Gong. Patnáct set lidí, což je nejvíc v tuzemské slamerské historii sahající do začátku nultých let. Mezi sedmičku vystupujících slamerů patřili i hosté Hany Slívové: Karin Vápeníčková alias Karin a Václav Šindelář alias Anatol Svahilec.
Druhý jmenovaný brázdí slamerské vody od roku 2014, kdy jako nováček hned vyhrál mistrovství republiky. Slam ho zcela pohltil a poslední rok se performancí vlastních textů živí. Na ostravské exhibici ale jeho dvě vystoupení na první trojku nestačila. Umístila se v ní naopak studentka alternativního herectví pražské DAMU Karin.
Od vítězství ji dělilo jen osm bodů. Bodové hodnocení na škále od 1 do 10 udělují slamerům po každém vystoupení vybraní diváci.
Co cítím? Absolutní svobodu
Body ale, možná paradoxně, nejsou to, co ostravskou rodačku u tohoto „sportu“ drží. „Jsem mistr prenervozity. V zákulisí mi není dobře, ani celý den před tím mi není dobře a jsem nervózní. Ale to, co cítím na pódiu, je absolutní svoboda. V ten moment jsem šťastná, performativní složka mě nabíjí,“ řekla v ArtCafé.
Neposlouchám body, není to pro mě motivující ani demotivující. Největší odměnou pro mě je když vidím, že se to lidem líbilo.
Karin
Anatol Svahilec se slamu začal věnovat poté, co se mu rozpadl amatérský divadelní soubor. Karin poprvé slamovala v rámci jednoho úkolu na takzvaném Přijímači, což je akce, kterou pro studenty prvního ročníku DAMU chystají starší spolužáci. Záhy zjistila, že jí slam, tedy vyprávění autorských příběhů založených na rýmech, slovních hříčkách i kvalitním, rychlém přednesu, baví.
Slam je pro ni cestou ke slovu, neboť současné alternativní divadlo směřuje naopak spíše k projevu beze slov. Texty si prozatím, podobně jako většina kolegů z její slamerské generace, chystá dopředu. V budoucnu by ale ráda zkusila i čistou improvizaci, založenou na lyrickém toku myšlenek.
Čtěte také
Anatol Svahilec dorazil do živého vysílání později, protože brzy odpoledne vystupoval na festivalovém panelu věnovaném Leonardu da Vincim. Spolu s večerní show tak měl v pátek takzvaný dvoják. I když vezmeme v potaz, že festival rozměrů Colours přináší slamerům více publika, Anatol se domnívá, že slamová scéna tu nikdy nebyla větší.
„Ale nikdy taky nebyla tolik rozkouskovaná, decentralizovaná. Slameři se mezi sebou přestávají znát. Vždycky se snažím o to, abychom se během finále mistrovství republiky víc potkávali, víc se síťovali, ale ono už to ani není možné. Scéna je prostě moc velká.“
Proč Karin nemá žádnou přezdívku a jak si Anatol Svahilec vymyslel tu svou? Proč je ve slamu málo žen a proč se Karin straní politických proklamací, zatímco Anatol rád veřejně podpoří subjekty, kterým důvěřuje? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu spojenou s festivalem Colours of Ostrava vybíral Zdeněk Přidal.
Související
-
Mládí je nebezpečný a křehký věk, říká před třicítkou básník a performer Ondřej Macl
Jméno Ondřeje Macla vstoupilo do širšího povědomí, když v roce 2009 zvítězil v celostátním kole soutěže Slam poetry. Letos získal literární Cenu Jiřího Ortena.
-
Bláhovec a Svahilec: Česká slam poetry scéna přestala improvizovat, je ale čím dál oblíbenější
„Je to obnažené myšlení,“ nabízí svoji definici slam poetry matador české scény Bohdan Bláhovec. „Je to zajímavá konfrontace mezi nápadem, zapojením hlavy, těla a...
-
Hergot! s Ellen Makumbirofa o slam poetry: „Náboženství je jasné téma, Ježíš si taky dělal srandu“
Ellen Makumbirofa je evangelikální křesťanka a úspěšná představitelka slam poetry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
