Karel Pexidr, komponista a literát

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Píše ale také poezii, aforismy, ironické říkačky a básnické pohádky. Je mimo jiné členem Západočeského hudebního centra a Obce spisovatelů. Teprve po Listopadu začal přednášet filosofii na Západočeské univerzitě, v září 2014 přednášel v Cambridge, rok předtím navštívil z obdobné příčiny Boston a roku 2012 pobyl pro změnu v Oxfordu.

V Plzni studoval na klasickém gymnáziu, poté práva na pražské Univerzitě Karlově v letech 1948 – 1955 s nedobrovolnou přestávkou (1951 – 1954), protože byl povolán do vojenské služby u PTP. S nadšením se ale také věnoval od dětství hudbě – ve hře na klavír byl žákem Františka Raucha a Antonína Brejchy, v kompozici Miloslava Šnejdara a Jindřicha Felda. Jeho dráhu právníka tak celoživotně provázela a provází vážná hudba. A společně s ní i různé aktivity v uměleckých organizacích, které vážnou hudbu podporují. Kulturní veřejnost a odborné kruhy nejen v Plzni, Praze, Brně a Ostravě, ale i jinde doma a v zahraničí znají Pexidra jako hudebního skladatele.

Karel Pexidr je ale také literátem. Své nadání pro tvorbu představil v roce 1969, když časopis Host do domu zveřejnil dvě jeho básně. Později publikoval v Pojistném obzoru, Plzeňském deníku, Spektru a Plzeňském literárním životě. Seznámit se komplexněji s Pexidrovou literární tvorbou bylo ale možné až od devadesátých let, kdy autor samostatně vydal tituly Vícov (1996 – tady zachytil svůj vztah k usedlosti, kterou jeho rodiče koupili roku 1935 a která je jeho druhým domovem), Hříčka poezie (1997), Blázniviny (1997), Bajky (1998) a Kalifornie (1999).

Jako externí vysokoškolský učitel v oboru filozofie a hudby napsal Úvod do studia etiky a spis Relativistická filosofie (vyšlo v plzeňském Vydavatelství Západočeské univerzity v roce 1996). Poezii začal psát už na vojně a využíval ji při své hudební tvorbě. Vydal také řadu vlastních hudebnin. Jako představitel Západočeského hudebního centra inicioval festival Tribuna komorní písně, který se koná jako bienále od roku 1992. Na začátku tohoto milénia založil vlastní hudební nadaci (Nadace Karla Pexidra), která podporuje komponisty a interprety.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.