Karel Pecka: Konfrontace

20. únor 2018

Současná hra

Ve hře Konfrontace využívá Karel Pecka své životní zkušenosti, když věrně popisuje prostředí komunistického kriminálu a také nelidskou soudní mašinérii. Původní inscenace natočená v roce 1968 byla během normalizace smazána. Její novou verzi natočil v roce 1996 režisér Petr Adler. On-line k poslechu do 26. února 2018.

Spisovatel a scenárista Karel Pecka se narodil 6. 12. 1928 v Kližské Nemé u Komárna. Maturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích, V roce 1949 jako jednadvacetiletý byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen na jedenáct let. Prošel všemi komunistickými koncentráky jáchymovska, odkud se vrátil v roce 1959. Nejprve pracoval jako jevištní technik v Národním divadle. Potom se několik 1et mohl věnovat výhradně literární práci. Publikoval v časopisech Host do domu, Plamen, Nové knihy, Literární noviny, Tvář, Sešity pro mladou literaturu. Časopisecky debutoval v roce 1965 povídkou z prostředí uranových dolů. Témata vycházející z těchto krutých a dramatických osobních zkušeností zpracoval v povídkových knihách Úniky (1966), Na co umírají muži (1968), v novele Hra na bratrství (1968) nebo v románech Horečka (1967) a Veliký slunovrat (1968). V osmašedesátém roce vysílal Československý rozhlas jeho hru Konfrontace. Po roce 1968 se Karel Pecka ocitl opět na indexu a pracoval jako čerpač. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a mohl publikovat pouze v samizdatu, v zahraničních časopisech a exilových vydavatelstvích.

Po celá osmdesátá léta psal Karel Pecka povídkové cykly, které poprvé vydal v Torontu pod názvem Malostranské humoresky, a v jejich psaní pokračoval až do roku 1990. Na jedné straně tudíž rezignoval na tvorbu velkých románových či epických celků, k nimž v jeho samizdatové produkci náleží Motáky nezvěstnému a polohistorická próza Štěpení. Na druhé straně se nebál riskovat, že bude mechanicky, ale i naprosto přirozeně srovnáván kritikou a čtenáři s klasickými malostranskými obrázky Jana Nerudy. Na nerudovskou tradici ostatně Pecka zjevně navazuje: také on hodlá ve svých povídkách zachytit nejen staropražský genius loci, ale i vnitřní nerv a tep doby, její každodenní projevy i její dějinný charakter. Právě zmíněná nerudovská tradice a potěšitelná autorova snaha zachytit tímto způsobem totalitní časy jsou pravděpodobně největší hodnotou jeho malostranských povídkových cyklů.

Osoby a obsazení: Filip Kovář (Jan Novotný), Rudolf Doležal (Jan Přeučil), Přemysl Koša (Svatopluk Skopal), předseda soudu (Viktor Vrabec), prokurátor (Václav Mareš), Vavruška (Ivan Gübel), Černý (Petr Pelzer), hlasatelka (Magdalena Rychlíková) a další

Dramaturgie: Josef Hlavnička
Režie: Petr Adler

Natočeno v roce 1996.

autoři: Martin Velíšek , Tvůrčí skupina Drama a literatura