Kameraman Martin Štrba: Jako kluk jsem jen koukal z okna. Super, řekla učitelka na střední a udělala z toho mou přednost
Celý život se kameraman Martin Štrba věnuje přenosu slova do obrazu. Během pandemie koronaviru se ale role otočila, obrazy ze své hlavy se pokouší přepsat do slov. Pracuje totiž na autorské knize. Jeden z pracovních názvů zní Lovestory se smrtí, řekl mimo jiné ve Vizitce Markétě Kaňkové. Mluvili spolu o jeho cestě z Bratislavy do Prahy, o Hořícím keři, Šarlatánovi i o bolesti po odchodu syna Šimona.
Na svém kontě má dnes Martin Štrba, jeden z nejžádanějších současných kameramanů, kolem čtyř desítek celovečerních filmů a také řadu televizních hraných i dokumentárních projektů. Při práci na filmu Jánošík – Pravdivá história (2009) se blíže poznal s režisérkou Agnieszkou Holland, během natáčení minisérie Hořící keř už si vzájemně plně důvěřovali.
Jejich spolupráce prozatím vyvrcholila snímkem Šarlatán, za který Štrba dostal – stejně jako v případě Hořícího keře – Českého lva. Režisérka o Štrbovi tvrdí, že má parametry světového kameramana, jen by se měl lépe naučit anglicky. „Jenomže to nejde, mám dyslexii jako blázen,“ usmívá se Štrba a vypráví, jak jej jako malého kluka násilně přeučili z „leváctví na praváctví“ a tím mu mimo jiné ztížili šanci naučit se dobře cizí jazyk.
Písnička pro syna i dceru
Dětství a dospívání ostatně hrálo v jeho současné profesní dráze klíčovou roli. Kameru na pražské FAMU totiž začal studovat proto, že ho v mládí sužoval silný atopický ekzém, jenž mu znemožňoval práci s fotografickým materiálem. Právě fotografii se věnoval před tím na střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, kde jej silně ovlivnila pedagožka a fotografka Milota Havránková.
„Ona otevřela to obrazové ve mně,“ říká Štrba. „Byl jsem přeučený levák, který věčně čuměl z okna. Jít za psychologem? To se tehdy nenosilo. Ale Milota to povýšila a navrátila mi tak sebevědomí. Řekla mi, že čumět z okna je super, protože je to prapočátek kompozice. Okno je výřez, ve kterém se hýbe strom a kde poletují ptáčkové, jsou to začátky podstaty zachycení obrazu. Výřez z okna otočíte naležato a máte film,“ vzpomíná.
Jednu z písní zahraných ve Vizitce Martin Štrba věnoval svému zesnulému synovi Šimonovi, talentovanému bubeníkovi a fotografovi, s nímž také stačil roztočit snímek vlna vs. břeh o silné skupině slovenských fotografů, kteří v osmdesátých letech studovali FAMU. Patřili mezi ně například Jano Pavlík, Tono Stano nebo Miro Švolík. S dcerou Norou, studentkou dokumentu a někdejší studentkou animace, zase pracoval na klipu zpěvačky Katarzie. I její píseň Milovať s hudbou ve Vizitce zazněla. V rozhovoru došlo i na současné plány Martina Štrby: roztočený má hraný debut slovenské režisérky Zuzany Piussy Zešílet, s Ivetou Grófovou pak pracuje na snímku ze slovensko-maďarského pohraničí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
