K hudbě přistupuji skrze cit! Libuše Márová zpívá české písňové cykly
Mezzosopranistka Libuše Márová převezme letos 8. října Cenu Thalie za celoživotní mistrovství v opeře. A to v historické budově Národního divadla, kterému byla věrná čtyřicet sezón. Pěvkyně přijala pozvání k rozhovoru nad nahrávkami písňových cyklů Zdeňka Fibicha, J. B. Foerstera a Jaroslava Doubravy.
Libuši Márové jsme věnovali Krásné hlasy v neděli 18. září 2022, jen pár dní po tom, co Herecká asociace oznámila letošní laureáty Cen Thalie, a nedlouho předtím, kdy bude pěvkyně na prknech své domovské scény prestižní cenou dekorována. Fascinující operní portfolio Libuše Márové, usměvavé, laskavé a vtipné dámy, ale pro tentokrát necháváme zcela stranou a setkáváme se nad jejími nahrávkami písňové literatury. Té se věnuje už od dob studií, má obdivuhodný repertoár a jako písňová interpretka se představila také v zahraničí.
Sama si ale nejvíce cení sólového písňového recitálu na Pražském jaru, z něhož pochází i jedna z našich nahrávek. Libuše Márová se ve studiu pozorně do svých snímků zaposlouchala a ochotně se svěřovala se svými postřehy a zkušenostmi. Zamysleli jsme se nad průniky světa písní a opery, nad zvláštnostmi hudby psané na lidové texty. Prozradila, že je milovnicí poezie Jana Nerudy, že básně má nejraději přednášené živým člověkem. I to, že do detailů propracovaná interpretace je v jejím případě často věcí citového vnuknutí a okamžité inspirace.
Nejposlouchanější
-
Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet. Rozhlasová premiéra příhod dvou pařížských písařů
-
Benzína Dehtov. Ondřej Vetchý a Václav Neužil v Pýchově černé komedii o životě hrou a hře o život
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Mary W. Shelleyová: Frankenstein. Hororový román zakladatelky literárního žánru sci-fi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.