Josef Topol: Kočka na kolejích
Letos uplyne 5 let od smrti básníka, dramatika, překladatele a esejisty Josefa Topola. Nezaměnitelného tvůrce, nadaného schopností povyšovat jevištní řeč na skutečně básnický jazyk a vytvářet tak postavy a scénické obrazy vypovídající o duchovní podstatě člověka, na Vltavě připomínáme inscenací Kočka na kolejích.
Dva milenci na opuštěné železniční zastávce mají při čekání na noční vlak spoustu času, aby zjistili, jak je to po sedmi letech s jejich velkou láskou. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Komorní „aktovku o třech situacích“ Kočka na kolejích napsal Josef Topol (1. 4. 1935–15. 6. 2015) v roce 1964, poprvé byla uvedena o rok později v Divadle za branou v režii Otomara Krejči s Marií Tomášovou a Janem Třískou v hlavních rolích. Jejich ztvárnění milenců, kteří na zapadlé vlakové zastávce čekají na noční vlak, se stalo legendární. Současnou podobu Topolových hrdinů se ve svém rozhlasovém režijním debutu pokusil v roce 2013 najít divadelní režisér Štěpán Pácl. Do rolí servírky Évy a stěhováka Vény obsadil Magdalenu Borovou a Miloslava Königa.
Jak později s odstupem času vzpomínal, chtěl si Josef Topol při psaní Kočky na kolejích odpočinout od velké hry, jakou představoval jeho Konec masopustu z roku 1962. „Mě by nebavilo pořád dál psát nějaký Masopusty. Děsilo mne, že se začalo mluvit o „topolovském jazyce“, „topolovském vidění“ – já bych se v tom cítil jako zakletej. Potřeboval jsem zažitý tvar rozložit a zkusit jiné postupy. A chtělo se mi napsat něco velice komorního, co by se neopíralo o žádný velký příběh. Když jsem začal, nevěděl jsem nic, jenom to, že nějací milenci čekají na vlak na nějaké zastávce…“ (Zbyla na mne slova, Revolver revue 16/1991)
Láskou proti nicotě a smrti
Skutečně, děj Topolovy Kočky na kolejích by se dal shrnout do jedné málo rozvité věty, která mnoho podstatného o hře neřekne. Dva milenci čekají v noci na opuštěné železniční zastávce na vlak, rekapitulují svůj sedmiletý vztah a narážejí na rozdílné představy o další budoucnosti. Tak, jako se autor oprostil od povinnosti řetězit vnější události do kauzálního příběhu, stejně nemilosrdně odstranil z dosahu své ústřední dvojice všechno, zač by se mohli Évi a Véna schovat nebo kam by mohli utéct před vzájemnou konfrontací.
Pro autora bylo toto oproštění zřejmě osvobodivé. Pro jeho postavy je však vytržení z obvyklých jistot trýznivé, protože jak říká na konci hry Évi : „…To je hrůza, když jsou dva lidi k sobě upřímný. Lež má krátký nohy a upřímnost nevede nikam.“ Évi i Véna dobře cítí, že jejich vztah dospěl do bodu, kdy se jim buď podaří přehodit výhybku, nebo skončí na slepé koleji, přesto se definitivnímu vyjasnění svých postojů instinktivně brání. Jakoby jen tak ještě mohli své lásce dát šanci, neztratit úplně naději. Láska je totiž u Josefa Topola jediná síla na světě, kterou může člověk vzdorovat nicotě a smrti.
„… Mně šlo o jakési zduchovnění. Chtěl jsem, abych postavy, třebaže současné svým zrodem, nějak dovedl k jakémusi vyššímu, hlubšímu poznání – nevím, jak to přesně pojmenovat. Aby, i když je to jen servírka a stěhovák, mohli promlouvat, svědčit o bytostných věcech svým jazykem. Tohle je věc, která mě při psaní nejvíce vzrušuje a zároveň mi činí největší potíže – jak tam dostat ten oblouk. Aby postavy mluvily jako ze života, ale nezůstaly mi tak úplně při zemi.“ (Zbyla na mne slova, Revolver revue 16/1991)
Básnický jazyk – devíza, nebo úskalí?
Básnický jazyk, kterým Josef Topol dává metafyzický rozměr na pohled banálním situacím, je devízou i úskalím jeho her. Je prostý i rafinovaný zároveň, plný metafor i slovních hříček, a přitom v něm nacházíme samá běžná a důvěrně známá slova, která byla autorem jen jakoby znovu objevená. Pro interprety není snadné mu dostát, zároveň právě jazyk k Topolovi opakovaně přitahuje další generace divadelníků, kteří se s ním chtějí po svém vyrovnat.
Čtěte také
K divadelníkům, kteří se o to (ne bez úspěchu) pokusili, patří režisér Štěpán Pácl. V roce 2008 inscenoval v divadle Disk Konec Masopustu, na základě představení pak vznikla divadelní společnost Masopust, zaměřená na uvádění básnických dramat založených na slově. Inscenace Kočky na kolejích byla jeho rozhlasovým debutem, na kterém spolupracoval s mistrem zvuku Dominikem Budilem a zvukovým designérem Janem Trojanem. Hudbu složil Jakub Kudláč.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
