Josef Škvorecký: Špinavý, krutý svět

Z méně známých Škvoreckého textů jsme pro vltavské Schůzky s literaturou vybrali novelu z roku 1955. V době svého vzniku neměla naději na knižní vydání, poprvé vyšla až v roce 1994 ve druhém svazku Spisů Josefa Škvoreckého s názvem Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky.

Strojopis patřil k textům z 50. let, které v roce 1991 našel Škvoreckého bratranec JUDr. Josef Novák na půdě svého domu. Josef Škvorecký v nich evokuje beznaděj a deziluzi života ve středoevropské totalitní zemi. Zhnusený vypravěč nevidí ve svém okolí nic než cynické a otrávené bytosti a sám pro sebe nevidí v budoucnosti nic, co by stálo za řeč.

Nehodlal jsem nikoho zachraňovat, a nyní mi bylo jasné, že ani sebe nechci zachránit. Všude kolem je jen krutost: stojí na ní svět, na krutosti a špíně.

Bezvýchodně se potuluje večerním městem, v redakční práci nenachází nic než nudu a stále dokola přemítá nad beznadějně se vyvíjecími vztahy k několika ženám.

Ve vyprávění nechybí černý humor, např. líčení průběhu Štědrého večera u vypravěčova otce: „Večer došlo k trapné ceremonii s nadělováním. Upozornil jsem ji předem, že otec a jeho žena jsou šetrní, ale jejich výkon ji přesto překvapil. Tvuj fotr je pěknej hlad, řekla mi a držela v ruce hřeben za dvacet korun a mrňavou lahvičku kolínské vody. U štědrovečerní večeře se otec ožral. Nudil jsem se pekelně. Jana pila a pila, ale ožrat se nedokázala. Otec začal být hrůzostrašně vtipný.“