Josef Jedlička: Milý pane Wilde

Josef Jedlička se narodil 16. března 1927 v Praze. Po maturitě studoval na Karlově universitě etnografii a estetiku, při politických prověrkách však byl vyloučen. V letech1953-1968 žil v Litvínově, pracoval jako dělník, učitel a vychovatel, etnograf, později spolupracoval s televizí, rozhlasem a literárními časopisy. V roce 1968 emigroval do SRN, kde působil jako redaktor Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Zemřel 5. prosince1990 v Augsburgu (SRN).

Jedličkova prvotina, román Kde život náš je v půli se svou poutí (1966), o myšlenkovém a životním bloudění mladé generace, který vznikl v letech 1954-1957, mohla vyjít až s desetiletým zpožděním a v úplném vydání teprve 1994. Druhý a poslední román Krev není voda (1991) začal Jedlička psát počátkem 80. let jako soukromou kroniku v níž však vytvořil dílo existenciálního významu o hledání kořenů, ale i vlastní cesty a identity.

Jedličkovu schopnost nazírat jevy v nových souvislostech potvrzuje knížka esejů České typy aneb Poptávka po hrdinovi (1992), kde v úvahách psaných pro Rádio Svobodná Evropa s kritickým nadhledem zkoumá na různých literárních postavách českou národní povahu. V roce 2000 vyšel Jedličkův posmrtný výbor esejů nazvaný Rozptýleno v prostoru a v čase. Jsou to texty, které autor psal v 70. a v 80. letech pro Svobodnou Evropu, pro pořad Časové a nadčasové.

Výbor z esejů Josefa Jedličky Ornament (2006), z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. Kniha Milý pane Wilde uvádí soubor dopisů, které Josef Jedlička dopisy psal v 50. a na počátku 60. let po dobu více než dvanácti let svému staršímu příteli Václavu Wildovi.

Jedlička, žijící v té době v Litvínově, do svých dopisů Václavu Wildovi vkládal s nebývalou formulační pečlivostí postřehy o současné době, o kulturním životě (filmech, divadle, rozhlasu), o politice, o dobových mravech, ale zejména o literatuře.