Josef Jedlička: Milý pane Wilde
V cyklu Schůzky s literaturou uvádíme pásmo z dopisů spisovatele a publicisty, které v letech 1954 až 1965 psal svému příteli Václavu Wildovi. Připravila Viola Fischerová. Účinkují Viola Zinková, Lukáš Hlavica, Martin Zahálka a Hana Kofránková, která má také režii.
Josef Jedlička se narodil 16. března 1927 v Praze. Po maturitě studoval na Karlově universitě etnografii a estetiku, při politických prověrkách však byl vyloučen. V letech1953-1968 žil v Litvínově, pracoval jako dělník, učitel a vychovatel, etnograf, později spolupracoval s televizí, rozhlasem a literárními časopisy. V roce 1968 emigroval do SRN, kde působil jako redaktor Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Zemřel 5. prosince1990 v Augsburgu (SRN).
Jedličkova prvotina, román Kde život náš je v půli se svou poutí (1966), o myšlenkovém a životním bloudění mladé generace, který vznikl v letech 1954-1957, mohla vyjít až s desetiletým zpožděním a v úplném vydání teprve 1994. Druhý a poslední román Krev není voda (1991) začal Jedlička psát počátkem 80. let jako soukromou kroniku v níž však vytvořil dílo existenciálního významu o hledání kořenů, ale i vlastní cesty a identity.
Jedličkovu schopnost nazírat jevy v nových souvislostech potvrzuje knížka esejů České typy aneb Poptávka po hrdinovi (1992), kde v úvahách psaných pro Rádio Svobodná Evropa s kritickým nadhledem zkoumá na různých literárních postavách českou národní povahu. V roce 2000 vyšel Jedličkův posmrtný výbor esejů nazvaný Rozptýleno v prostoru a v čase. Jsou to texty, které autor psal v 70. a v 80. letech pro Svobodnou Evropu, pro pořad Časové a nadčasové.
Výbor z esejů Josefa Jedličky Ornament (2006), z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. Kniha Milý pane Wilde uvádí soubor dopisů, které Josef Jedlička dopisy psal v 50. a na počátku 60. let po dobu více než dvanácti let svému staršímu příteli Václavu Wildovi.
Jedlička, žijící v té době v Litvínově, do svých dopisů Václavu Wildovi vkládal s nebývalou formulační pečlivostí postřehy o současné době, o kulturním životě (filmech, divadle, rozhlasu), o politice, o dobových mravech, ale zejména o literatuře.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.