Jiřina Hauková: Motýl a smrt

Jiřina Hauková se narodila 27. ledna 1919. Byla to dcera novináře Karla Haukeho a manželka Jindřicha Chalupeckého. Po maturitě na gymnáziu v Přerově studovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně angličtinu a češtinu. Po uzavření vysokých škol byla nejprve v Přerově redaktorkou, od roku 1942 žila v Praze jako úřednice, od roku 1950 se věnovala výhradně literární práci.

Se Skupinou 42 byla v těsném styku už za války, členkou se stala v roce 1945. Vydala tehdy dvě knihy veršů – Přísluní (1943) a Cizí pokoj (1946) – a také pro Skupinu 42 zásadní překlad Eliotovy básně Pustá země (1947 s Jindřichem Chalupeckým) a překlad veršů Emily Dickinsonové Jediný ohař (1948). Výbor poezie z let 1940-1965 Letorosty vyšel v Československém spisovateli v roce 1970. Později nesměla publikovat, její verše vycházely v samizdatu a v cizině. V roce 1996 obdržela Cenu Jaroslava Seiferta, o rok později Medaili za zásluhy. Zemřela 15. prosince 2005.

Pořad byl natočen v roce 2009 k 90. výročí narození básnířky, letos jej vysíláme jako připomínku 100. výročí.