Ještě jeden román od Wolfganga Herrndorfa

Všichni, kdo pravidelně čtou Herrndorfův blog Práce a struktura (Arbeit und Struktur) ví, že psal nový román. Původní pracovní název Písek (Sand) autor nezměnil. Když ho Herrndorf dokončil, napsal ve svém internetovém deníku: „Můj první nepracovní den, kdy bych mohl pracovat, ale nedělám to – odhadem po dvaceti měsících. Mám hotovo. Fotka a text na záložce jsou schválené... Portrét autora na jeho vlastní přání s odvráceným pohledem.“ Nyní tedy kniha vyšla v berlínském nakladatelství Rowohlt a má téměř pět set stran.

Herrnodorfův Písek nemá s jeho předchozím románem Tchick vůbec nic společného. Tchick jsme přečetli jedním dechem za jeden den a pochopili ho okamžitě během čtení. Byl to prázdninový road-román na nejvyšší úrovni, psaný v lehkých letních větách. Písek je něco zcela jiného. V prvních čtrnácti kapitolách nám autor detailně představuje téměř sto postav včetně jejich prehistorie. Kromě toho při líčení mnoha charakterů a osudů opouští hlavní cestu a vydává se na úzké vedlejší stezky. To vše autor naráz utne v patnácté kapitole s výstižným názvem Tabula rasa. Zde začíná příběh muže, který po úderu do hlavy ztratil paměť.

Děj románu se odehrává kdesi v severní Africe ve městě, které také mohlo být dějištěm Casablancy. Jde o vraždu, lásku a zločin, ve hře jsou střelné zbraně a drogy, dochází k explozím. Řekli byste thriller. Pokud se jedná o tento žánr, je to bezesporu velmi hlubokomyslný thriller. Zde malá ukázka:

„Trochou pitné vody si umyl pod stolem ruce, zbytkem polil své zničené nohy a pohlédl na ulici. Písečně zbarvené děti hrály fotbal s míčem barvy písku mezi stejně barevnými chatrčemi. Špína a otrhané postavy. A v tom ho napadlo jak je to vlastně nebezpečné pozvat na toto místo bělošku a blondýnu, neznalou místních poměrů.“ Severní Afrika v roce 1972. Zatímco na mnichovském stadionu přepadnou Palestinci olympijskou vesnici, děje se v Sahaře podivuhodné. V jedné hipísovské komuně jsou zavražděni čtyři členové sekty a ztratí se kufr s penězi. Případu se ujme komisař, který má – mírně řečeno – poněkud nižší mozkovou kapacitu. Na scénu vstupuje zmatený špion, jehož specializací je atomová energie, dále ona platinová blondýna z citátu a již zmíněný muž bez paměti.

Herrndorfův vypravěčský styl vytváří z těchto ingrediencí strhující příběh, který je spíše příjemným literárním dobrodružstvím než dobrodružnou literaturou.

Wolfgang Herrndorf: Sand. 2011. Nakladatelství Rowohlt, 480 stran.