Její pastorkyňa Jenůfka

Její pastorkyňa má v sobě ohromný dramatický potenciál - a to nejen skrze ony "velké" základní situace, ale i v těch drobných detailech, které tvoří situace "malé". Možná to není patrné na první přečtení, ale jak se tím víc a víc na zkouškách prokousáváme, uvědomujeme si, že na rozhraní všech replik vzniká konflikt, říká Lukáš Hlavica, režisér chystané inscenace v DISKu. Gabriela Preissová, autorka hry, se nechala inspirovat životem na Slovácku, kde žila. Ale především v dospívání poznala v salonu své tety spoustu osobností české kultury, které ji pro psaní inspirovaly. Sama to neměla v životě jednoduché. Víc a víc mám pocit, že jsem Preissové křivdil, když jsem ji dříve podezříval z pozérství. V těch figurách je něco velmi hluboce nešťastného, a k tomu se nedá dojít přes pózu - to v sobě musela mít i Preissová. Je to taková krutá hra o nešťastný ženský..., řekl dále režisér Hlavica. Preissová napsala hru jako mladá, ale brzy jí její provedení způsobilo problémy. Tak trochu dnešními slovy coolness, dříve naturalistické drama, rozbouřilo kulturní dění své doby. Vydráždilo ho stejnými prvky jako dnešní krutá dramatika? V těch postavách je neuvěřitelně mnoho tuposti, ubohosti, omezenosti, bezohlednosti, zbabělosti... a takto "vybavení" jedinci se ocitají v situacích, které jsou zkouškou toho vznešeného, co by mělo být v nich. Vzniká dost otřesný paradox - mají vydat to "nejlepší" a z většiny vyjde to "nejhorší". Ani trocha tolerance, velkorysosti, pochopení. A skrze tuto omezenost se rozpoutá šílený kolotoč neřešitelnosti, dodal režisér. Coolness vlastně nefunguje jiným způsobem.

V každém dobrém dramatu je otevřená cesta pro oslovení současníků a jejich situace. Jak je to v této inscenaci? Postavy si vůbec nerozumí, jako by se vůbec neslyšely a neviděly, v jakém stavu je ten druhý. Vznikají až absurdní situace. Třetí scéna z druhého dějství mezi Kostelničkou a Lacou: ona je úplně zhroucená, protože jediná možnost, jak by šlo dle ní "vše napravit", definitivně padla. Vůbec neví, jak dál - a do toho přijde Laca a jediná jeho starost je, jestli mu Kostelnička dá Jenůfu. Kdyby se tam plazila po zemi, on to nevidí, tak je zaslepený svým chtěním. Zaslepeností trpí všichni, a tak se míjejí - v dialogu, situaci, cítění, řekl Hlavica. Dá se říct, že řečené výrazně koresponduje s dnešní dobou, kdy přes všechnu techniku komunikace není slyšet lidské slovo. Hra sama na svém konci nabízí východisko ve skutečném odpuštění, lítosti viníků a novém začátku, na to ale současníci nechtějí tolik reagovat. Snad ale na konflikt mezi láskou a vášní, který se vyhrotí díky poměrům, kdy každý každého zná, vede do smířlivého důsledku, kdy se jednotlivé numinózní prvky různých chtění odkrývají. Jak ale na zkoušení reagují mladí herci? Její pastorkyňa není deprese od začátku do konce. Tomu se chceme rozhodně vyhnout. Pracovně si říkáme, že do první kapky krve vlastně o nic nejde. Až ta krev vrhá na předešlé události jiné světlo. Ale i pak je řada situací zoufale komických, takže tragikomično se snažíme v detailech situací nalézat, je to pro život nejpřirozenější.

Divadlo DISK uvede Její pastorkyni Gabriely Preissové|foto: scena.cz

Její pastorkyňa je poslední absolventskou inscenací IV. ročníku katedry činoherního divadla DAMU, po inscenacích Mandragora a Jakub a jeho pán. Hostují v ní i posluchači II. ročníku, takže divák může sledovat rozvíjející se mladé talenty při tvorbě a ty starší při pomalém opouštění školy. Premiéra proběhne 26. února v 19.30 v divadle DISK, reprízy 28. února a 2., 7., 14. a 17. března. Můžete se přesvědčit, jak pochopí tuto známou hru její inscenátoři, pro které je pořád živá a inspirující.