Jean-Baptiste Lully: Armide 1778

(…) Při vysoké prestiži souboru Le Concert Spirituel mě překvapilo, že v adaptaci hodně exponované trubky nehrají vždy intonačně přesně a soprány sboru znějí matně, bez špičky, kterou by i v tomto stylu hudby měly mít – jak jsme ostatně slyšeli v předchozí ukázce. Nahrávka Lullyho Armidy ve verzi její adaptace, která vznikla devadesát let po její premiéře, je dozajista zajímavým počinem. Ocení ho ale spíše specialisté, ať už na Lullyho nebo Glucka. Osobně přiznávám, že si raději poslechnu originály, které jsou dostupné ve špičkových nahrávkách – Lullyho Armida na DVD v hudebním nastudování Williama Christieho a mimořádně nápaditém režijním pojetí Roberta Carsena. Gluckova Armida třeba v provedení Les Musiciens du Louvre s dirigentem Markem Minkowským. (…)