Jazzofon: Black & White Jazz
Snímky z roku 1923, na kterých hraje kreolský pianista Jelly Roll Morton s bělošskou formací New Orleans Rhythm Kings, byly po léta uváděny jako první svého druhu.
I když se časem ukázalo, že existují i starší nahrávky podobného charakteru, zůstávají, vzhledem ke své obecné popularitě, New Orleans Rhythm Kings průkopníky v boji proti rasové segregaci.
Ještě v roce 1929 nahrával Fats Waller s kapelou trumpetisty Mika Mosiella za plentou, prý aby nepůsobil svou tmavou pletí pohoršení; za 3 roky nato už to šlo bez plenty a ještě v daleko více "pomíchaném" obsazení.
Rovněž v roce 1929 si zahráli poprvé pospolu trumpetista Louis Armstrong a trombonista Jack Teagarden. Tady byla produkce rozumnější, žádné přepážky, žádné rozdělující závěsy.
Také zpěvačka a herečka Eva Taylor (mimochodem manželka pianisty a producenta Clarence Williamse) nahrála v témže roce pár skvělých snímků s elitou bílých newyorkských hudebníků. A o rok dříve, v roce 1928, si s Evou Taylor (zde jako Irene Gibbons) zahrál Eddie Lang, kytarista italského původu. Věřte nevěřte, s ním byli ve studiu i King Oliver a Clarence Williams.
Neworleanský klarinetista Sidney Arodin měl tak světlou pleť, že často hrál v "bílých" kapelách i na pódiu. Muzikanti samozřejmě věděli, jaký je pravý stav věci, ale jim šlo především o muziku a nikoli o rasové předsudky.
A na závěr všeho Benny Goodman a jeho kvartet - zde poprvé, a to díky autoritě, kterou Goodman měl, vystupovali na veřejných koncertech bílí a černí hudebníci v nedílné formaci.
To bylo v roce 1935. Jazz tak dokázal za patnáct let více, než celé generace předtím.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
DRAMAtapas. Ochutnávka krátkých her současných českých autorek a autorů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.