Jazzissimo: Larry Coryell (3/3)

Larry Coryell je ročník 1943. Začínal v rockové skupině Free Spirits, zážitky z vystoupení kytaristů Granta Greena, a pak hlavně Wese Montgomeryho, ho obrátily k jazzu. Spolupracoval se svými dávnými přáteli, s bubeníkem Billy Cobhamem a s vibrafonistou Gary Burtonem, v jehož kvartetu hrál v letech 1967/70. Výmluvnými svědky jejich intuitivně vedených dialogů jsou alba firmy RCA – The Duster, Genuine Tong Funeral a Lofty Fake Anagram. Jazzový encyklopedik Leonard Feather dokonce přirovnal muzikantské jiskření tandemu Burton/Coryell k někdejšímu souhvězdí Parker/Gillespie.

Jedna z nejzdařilejších Coryellových nahrávek se jmenuje Spaces a vydala je jeho kmenová společnost Vanguard. Larry tu hraje s McLaughlinem, Chickem Coreou, Miroslavem Vitoušem a s Billy Cobhamem. Oba kytaristé tady doslova soupeří na své nástroje. Ono tam ale jde o něco víc, než o pouhé „soutěžení“. Coryell totiž na této desce, a zejména na pozdějším CD Spaces Revisited postavil dva z milníků světového jazzu. Tady už z původní sestavy zůstal jen Cobham, a kytarovým kolegou Coryella je cikánský fenomén Biréli Lagrene.

Letos 26. března se L. Coryell zaskvěl v pražském Divadle u hasičů. Vystoupil zde sólově i v jam sessionu s flamenkovým kytaristou Juanem Carmonou a jeho skupinou. Zdánlivě odlišné světy ve jménu otevřené muzikality se propojily. Prostě z radosti ze života. Vždyť společný přídavek znamenal výslovně šťastnou hudbu. Larry Coryell zde zavzpomínal na své dávné spoluhráče, na Monka, Minguse, Milese Davise, ale připomněl i vlastní verzi Ravelova Bolera a harmonicky opojné téma Luize Bonfy Karnevalové ráno, z filmu Černý Orfeus. Jako by svoje tóny Coryell stahoval z vertikály vysoko nad stratosférou. Zvuk jaký nemá ve zdejším kraji obdoby. Dávno neslýchaná dynamika. Charisma, které publikum doslova hypnotizovalo. Nedlouho poté Coryellovi bylo jednasedmdesát let.