Jazzissimo: Chet Baker – Naposled a přímo od srdce

Bakerovy úžasné instrumentální dispozice jej předurčily ke spolupráci s nejvýznamnějšími jazzovými sólisty své doby. Hrál s Charliem Parkerem, Milesem Davisem, ale kolem roku 1955 bohužel začal být závislý na tvrdých drogách. Později byl několikrát ve vězení i v léčebnách a v osmašedesátém přišel ve rvačce s překupníky drog o horní i dolní přední zuby.

Tři roky se pak učil hrát s protézou i bez, a nakonec to zvládl. Zvuk jeho trubky zní magicky a připomíná zamilovaný mužský hlas. Vrcholné nahrávky vytvořil v posledních letech svého života, včetně závěrečného koncertu v Hannoveru pár dnů před svou tragickou smrtí.

Z posledního hannoverského koncertu Straight From The Heart, natočeného 15 dnů před smrtí v roce 1988, čerpáme v tomto Jazzissimu. Baladik Baker zde hrál i radostné skladby. Bez zkoušení při tom sóloval mezi Big bandem Severoněmeckého rádia a Symfonickým orchestrem Rozhlasu v Hannoveru. Na předposlední skladbě Tenderly ukázal, že gradovat lze na sopránovou trubku i směrem dolů, tedy k polohám horny, trombonu nebo mužského hlasu.

Závěrečnou skladbou je balada My Funny Valentine. S klavíristou Walterem Norrisem a kontrabasistou Lucasem Lindholmem – přídavkem naposled vyzpíval svoji hymnu, kterou „brousil“ celý život, aniž by ji někdy obehrál. Jako by i při veškerých katastrofách věděl, že dobré tóny se z našeho světa neztrácejí.