Jaroslav Putík: Zeď

Rozsahem nevelká, existenciálně laděná novela Zeď vyšla v roce 1962. Jaroslav Putík byl v té době známým novinářem, autorem cestopisů a knihy literatury faktu. V knize vylíčil své zážitky a prožitky z doby krátce po osvobození a konci války v roce 1945, po návratu z vězení a z koncentračního tábora, kdy byl, jak pravil v připravovaných vzpomínkách, „jako odepsanej příběh“.

Věznění, hladovění, tyfus způsobily, že se ocitl na pokraji života a smrti. Podle lékařů byla pravděpodobnost, že nepřežije. Hrdina novely svádí tento zápas v nemocničním pokoji, málokdy při plném vědomí, v myšlenkách, blouznění a snových vizích zvažuje své výhledy a možnosti a v útržcích paměti prožívá znovu zásadní momenty svého válečného utrpení.