Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války III. Slavný výprask. Čte Oldřich Kaiser

Postava Švejka se Haškovi zrodila dávno před válkou, v krátkém povídkovém cyklu v květnu 1911. Tehdy si poznamenal: „Pitomec u kumpanie“. Existuje druhý švejkovský cyklus, který byl psán v Rusku v letech 1916–1917 jako zábavné čtivo, jenže Hašek cítil, že se se svým tématem plně nevyrovnal. Po návratu z Ruska se pustil do nového psaní Švejka. Nejdříve na něm pracoval v Praze a posléze na Vysočině, kam se s přítelem Panuškou narychlo „zdejchl“, aby měl klid na život i psaní.

Právě na Lipnici vznikají nové díly Švejkových příběhů. V lipnické hospodě, většinou za plného provozu, diktoval Jaroslav Hašek svému „osobnímu písaři“ Klimentu Štěpánkovi, toho času nezaměstnanému lipnickému mladíkovi, další pokračování osudů dobrého vojáka Švejka. Štěpánek  později popsal Haškovu pracovní metodu: „Hašek diktoval rychle, ale dělal delší přestávky a pak také několik návštěv nás zdrželo. Popsané čtvrtky jsme večer odeslali do Prahy nakladateli Synkovi, jedině poslední rozepsanou čtvrtku jsme nechali doma. Stávalo se, že najednou v nejlepším diktování přestal a dal se do ohromného smíchu. Bylo to obyčejně, když nechal dlouho Švejka kecat nebo Balouna žrát.“

Jaroslav Hašek však předčasně umírá a román tak zůstal nedokončen. I z mnohadílného rozhlasového tvaru nezadržitelně proniká Haškův groteskní humor. Zvláštní energie, která pokládá na lopatky vše duté a statické.