Jaro v Národní galerii: Burleska Alžběty Jungrové a Neptun Adély Babanové

Fotografický spolek 400 ASA vznikl vloni a v současnosti má sedm členů. Název odkazuje k citlivosti snímků: „Označení 400 ASA se používalo v rámci analogu. My jsme dlouhou dobu pracovali s filmem, proto jsme se rozhodli použít tohle označení,“ vysvětluje fotografka Alžběta Jungrová. Spolu s ní v 400 ASA působí dokumentární fotograf Antonín Kratochvíl, Tomki Němec, Jan Mihaliček, Martin Wágner, Karel Cudlín a Jan Dobrovský.

„Posledních pár let jsme s klukama mluvili o tom, že by bylo dobré mít nějakou skupinu, že tady nic takového neexistuje. Honza Dobrovský oslovil mě a Tomkiho Němce a začali jsme to spolu řešit. Každý jsme přivedli někoho dalšího, já jsem oslovila Antonína Kratochvíla, protože se s ním znám osmnáct let,“ popisuje Jungrová vznik fotografické skupiny, která teď poprvé vystavuje v prostorách Národní galerie.

Barevná burleska

Šest dokumentárních sérií vystavených v pátém patře Veletržního paláce je černobílých. Jediná Alžběta Jungrová nechala svoji kolekci barevnou.

Alžběta Jungrová|foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

„Kluci s tím počítali, že budu tlačit modernější styly v dokumentu, jsem zástupce mladší generace. Zároveň se nechceme vyhraňovat jako skupina, která fotí černobíle. Dokument funguje i v barvě. A zrovna u souboru vystaveném v Národní galerii je barva nedílnou součástí. Burleska je někde na hranici kýče a krásy, je to barevně nasvícené a s kostýmy. Kdybych odebrala barvu, tak seberu půlku výpovědní hodnoty a atmosféry,“ říká fotografka, která si našla v burlesce zejména ženskost. Alžběta Jungrová byla s fotoaparátem u prvních českých vystoupení, kdy se ještě dívky převlékaly za plentou. Vývoj a posun burleskních večerů ale výstava svým omezeným počtem zvětšených fotografií reflektuje minimálně. Dokáže pouze navodit atmosféru navoněné a napudrované místnosti plné šarmantních dam.

Neptunovy bedny

Zatímco fotografie jsou ve Veletržním paláci relativně nováčkem, naopak už podesáté v něm dostaly prostor pohyblivé obrazy. Malému sálu v sekci Moving Image Department tentokrát vévodí půlhodinový hraný snímek Neptun. Film zastupuje téma aktuální výstavy nazvané Podle skutečných událostí, jejímž kurátorem je Adam Budak.

Adéla Babanová|foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Vystavovaní autoři se snaží reflektovat tenkou hranici mezi realitou a fikcí, stejně jako svět, v němž se objevují falešné představy, záměrné dezinterpretace a novinářské kachny. Film Neptun natočila režisérka Adéla Babanová před dvěma lety. „Inspirovali jsme se skutečnou událostí z roku 1964, která se odehrála na Šumavě. Tehdy nechala Státní bezpečnost potopit na dno Černého jezera čtyři bedny, aby je pak před zraky kamer Československé televize objevila. Měly ukrývat údajné nacistické dokumenty, které byly záhy představeny na tiskové konferenci ministrem Lubomírem Štrougalem. Akce byla uprostřed Studené války součástí mystifikační kampaně zacílené na Západní Německo. Cílem bylo jak posílit vliv československé státní moci a ideologie, tak poškodit bývalé nacistické vůdce, kteří ještě tehdy byli v politice a zastávali důležité funkce na soudech a úřadech,“ přibližuje Babanová.

Návštěvníci mají podle autorky v Národní galerii možnost vnímat dílo nejen v umělecké rovině jako film, ale také v kontextu ostatních děl, kdy další výtvarníci pracují s fotografickým fondem, s kolážovitostí a historií. Vedle Babanové jsou ve Veletržním paláci do poloviny letních prázdnin k vidění také díla britského umělce a držitele tří cen BAFTA Adama Curtise, dále obrazy a koláže Daniela Pitína nebo abstraktní malby a videa Jana Šerých.

Poslechněte si celý rozhovor včetně hudebního výběru podle Pavla Klusáka, který se tentokrát zaměřil na Současné kolektivy improvizátorů v Česku a jejich společné autorství.