Jana Šrámková: V tomto složitém světě je občerstvující číst krátkou a dobře postavenou větu

Kromě Putování žabáka Filemona už Jana Šrámková napsala několik dalších dětských knih. Vypráví v nich o výpravě ledních medvědů za štěstím, o cestě plyšového žabáka a dvou oveček do Podkrkonoší nebo o hrách sysla a hraboše na rytíře i kosmonauty. Ty příběhy se odehrávají v zahradách, kde je nutno překonávat předsudky i strach, stejně jako v domech, kde žily prababičky.

Kdybych dovedla v jedné, ve dvou větách definovat, čím pro mě domov je, nemusela bych o něm pořád psát.

V psaní pro dospělé a v psaní pro děti však žádný rozdíl nevidí. „Děti se potkávají se spoustou slov, kterým nerozumí, a se spoustou skutečností, které si neumějí vyložit – a nemají s tím problém. Otvírá to jejich mysl: mohou stále něco objevovat a mohou stále někam růst.“

Jana Šrámková spolupracuje s řadou výtvarníků a ilustrátorů: od Alžběty Skálové, Filipa Pošivače, přes Andreu Tachezy, Terezu Šedivou až k Markétě Prachatické. Loni vydala dětské knihy Bratři v poli a Dům číslo 226, obě v nakladatelství Běžíliška, které s Františkem Havlůjem pomáhala vymyslet.

Několik mých knih vzniklo tak, že jsem se ilustrátora zeptala na téma, které nosí v hlavě, ale které mu ještě žádný autor nenapsal.

Jana Šrámková vystudovala Evangelikální teologický seminář a poté Literární akademii Josefa Škvoreckého. V současné době studuje
scénickou tvorbu a teorii scénické tvorby na DAMU a s Filipem Pošivačem a Barborou Valeckou pracuje na celovečerním animovaném filmu. Na cestě od literatury však v žádném případě není.