Jana Šrámková: V tomto složitém světě je občerstvující číst krátkou a dobře postavenou větu

30. leden 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jana Šrámková

Debutovala před deseti lety prózou Hruškadóttir, před pěti lety vydala druhou prózu Zázemí. Ale svou vůbec první knihu věnovala dětem.

Kromě Putování žabáka Filemona už Jana Šrámková napsala několik dalších dětských knih. Vypráví v nich o výpravě ledních medvědů za štěstím, o cestě plyšového žabáka a dvou oveček do Podkrkonoší nebo o hrách sysla a hraboše na rytíře i kosmonauty. Ty příběhy se odehrávají v zahradách, kde je nutno překonávat předsudky i strach, stejně jako v domech, kde žily prababičky.

Kdybych dovedla v jedné, ve dvou větách definovat, čím pro mě domov je, nemusela bych o něm pořád psát.

V psaní pro dospělé a v psaní pro děti však žádný rozdíl nevidí. „Děti se potkávají se spoustou slov, kterým nerozumí, a se spoustou skutečností, které si neumějí vyložit – a nemají s tím problém. Otvírá to jejich mysl: mohou stále něco objevovat a mohou stále někam růst.“

Jana Šrámková spolupracuje s řadou výtvarníků a ilustrátorů: od Alžběty Skálové, Filipa Pošivače, přes Andreu Tachezy, Terezu Šedivou až k Markétě Prachatické. Loni vydala dětské knihy Bratři v poli a Dům číslo 226, obě v nakladatelství Běžíliška, které s Františkem Havlůjem pomáhala vymyslet.

Několik mých knih vzniklo tak, že jsem se ilustrátora zeptala na téma, které nosí v hlavě, ale které mu ještě žádný autor nenapsal.

Jana Šrámková vystudovala Evangelikální teologický seminář a poté Literární akademii Josefa Škvoreckého. V současné době studuje
scénickou tvorbu a teorii scénické tvorby na DAMU a s Filipem Pošivačem a Barborou Valeckou pracuje na celovečerním animovaném filmu. Na cestě od literatury však v žádném případě není.

autor: Petr Šrámek
Spustit audio