Jan Vedral: Pro strýčka příhodu. Generační drama, jehož nadsázku skutečnost doběhla

Původní rozhlasová hra Jana Vedrala z roku 2015 vznikla jako pokus o reflexi toho, kam dospěla česká společnost od pádu totality. Autor v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas hru před premiérou představil takto:

„Strýček příhoda ukazuje, jak nereflektovaná minulost deformuje život naší pospolitosti nejen na společenské, ale i na té rodinné úrovni. Zapíraný syn bývalého estébáka se po letech v emigraci vrací do Čech, aby se domohl dědictví po své matce a vypořádal se se svým otcem. A nachází otce – rozvědčíka sice již v penzijním věku, ale pilně s exsoudruhy pracujícího pro sekuritní agenturu, zabývající se mimo jiné odposlechy – a objevuje matčinu vilu, kterou stavitel protiatomových krytů proměnil v bunkr, ve kterém se skrývá ohavné tajemství.“

V době sametového převratu v roce 1989 by si jen málokdo uměl připustit, že by se estébáctví mohlo etablovat nejen ekonomicky, ale i politicky. Že by se metody odposlechů a fízlování mohly stát obvyklými nástroji politického boje. A že by se vážným problémem společnosti mohli stát jedinci, kteří odmítají přijmout okolní realitu, protože se opevnili v té své, tvořené relikty starých předsudků a ideologií.

Režie blankversem psaného textu se ujal Petr Mančal, který natočil i Vedralův kontroverzní „rozhlasový román“ Xaver, staré rozvědčíky hrají Ladislav Mrkvička a Pavel Rimský, reemigranta Ivan Řezáč, jeho komplice Ondřej Brousek, dvě emocionálně vypjaté ženské role Taťana Medvecká a Magdaléna Borová.