Jan Schejbal: Jsme malým silným bastionem katalánštiny

Jedním z jeho prvních knižních překladů byla drobná antologie katalánské milostné poezie 14. a. 15. století Verše lásky a loučení. Dnes říká, že by to chtělo větší výbor, protože třeba dílo největšího katalánského autora Ausiàse Marcha dosud pořádně neznáme. „Už když jsem začal překládat, vytvořil jsem si plán katalánské knihovny. Zhruba třicet titulů současné i staré literatury.“

Já i moje generace se učila katalánštinu jako samouci.

Vyvrcholením odeonského redakčního a překladatelského snažení Jana Schejbala byla antologie Pět katalánských novel (Pere Calders, Mercè Rodoredová, Salvador Espriu, Miguel Àngel Riera, Manuel de Pedrolo). A kdyby měl po třiceti letech připravit nových pět katalánských novel? „Rozhodně by tam byl Quim Monzó, Sergi Pàmies nebo Joan Rendé. Měl bych starost, abych dal dohromady jen pět – a neublížil.“

Jan Schejbal žije od roku 1999 ve svobodném povolání. Věnuje se překládání, ale v poslední době se také podílí na přípravě česko-katalánského a katalánsko-českého slovníku.

Katalánsko jako politicky zralý národ má právo rozhodovat o své budoucnosti.

V roce 2015 vyšel Schejbalův překlad jednoho z nejvýznamnějších katalánských děl. Román Jauma Cabrého Přiznávám, že… je osmisetstránkovou zpovědí někoho, kdo si nepamatuje nebo paměť ztrácí. „Velký román o lidské velikosti i malosti, o souboji dobra a zla. Cabré je naprosto geniální,“ je přesvědčen Jan Schejbal, a i proto ho překvapilo, že se překlad nesetkal se skoro žádnou odezvou. „Přitom třeba v Německu se Cabré vydává v nákladu 300 000 výtisků, a když se uvolí mít přednášku, stojí se na lístky fronty.“

Když se mě ptal Jaume Cabré ptal, jestli mám při překládání knihy nějaké potíže, odpověděl jsem mu, že ne – že se překládá sama.

A v jaké kondici jsou současná katalánská studia? „Česko je dnes malým silným bastionem katalánštiny. Vyučuje se v Praze, Brně, Olomouci. A v Michalu Brabcovi vidím pokračování svého úsilí: velmi talentovaný překladatel, jakých je i mezi talenty málo.“