Jan Rychlík: Pověra o saxofonu
V cyklu Psáno kurzívou uvádíme esej hudebního skladatele a publicisty, jazzového hudebníka a propagátora jazzové hudby z knihy Pověry a problémy jazzu. Vydání tohoto souboru studií v roce 1959, kdy pomalu končilo tuhé období zákazu jazzové hudby, znamenalo průkopnický čin. Premiéru k 95. výročí autorova narození – 27. dubna 1916 - připravil Jiří Vondráček. V režii Vlada Ruska účinkuje Igor Bareš.
Hudební skladatel, jazzový hudebník a publicista Jan Rychlík se narodil 27. 4. 1916 v Praze. V letech 1940-1945 studoval skladbu na pražské konzervatoři, 1945-1946 na mistrovské škole (obojí u Jaroslava Řídkého). Hrál na bicí nástroje v orchestru Karla Vlacha, byl rovněž klavíristou a ovládal hru na řadu dalších nástrojů. Jeho tvorba byla ovlivněna studiem jazzu, folklóru mimoevropských národů a novodobých tendencí v hudební skladbě. Je autorem komorních skladeb (Africký cyklus, 1961; Relazioni, 1963), skladeb vokálních (Šibeniční madrigaly, 1962), hudby filmové (k více než 50 filmům, např. kreslený Andělský kabát, 1947; Hudba z Marsu, s Jiřím Sternwaldem, 1953; V trestném území, 1953; Návštěva z oblak, s Vlastimilem Hálou, 1954; Stvoření světu, 1958; Limonádový Joe, s Vlastimilem Hálou, 1964) a scénické. Napsal teoretické práce Pověry a problémy jazzu, 1960 a Moderní instrumentace, 1968). Zemřel 20. 1. 1964 rovněž v Praze.
Nejposlouchanější
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
