Jan Roubínek: Historikem jsem se stal nad proutěným košíkem s rodinnými fotografiemi
Možná opravdu existují manažeři, kterým není zatěžko řídit jakýkoliv tým, jakoukoliv instituci. Jan Roubínek je přesným protipólem: už po krátkém rozhovoru s ním nabydete dojmu, že je na správném místě, dobře obeznámený se vším, co s chodem této specifické instituce souvisí, ale také s odpovědnou vizí o její budoucnosti.
Už jeho osobní příběh je ojedinělý. Dětství prožil ve východočeské Luži, na dohled od tehdy zdevastované synagogy, na přelomu epoch, v době, kdy se konečně otevřely hranice, vycestoval do světa: nejprve prožil devadesátá léta v Izraeli, kde po zvládnutí hebrejštiny a univerzitní angličtiny vystudoval historii, poté pracoval ve Velké Británii.
Měl jsem odjakživa úctu ke svým předkům, k tomu, co oni za války zažili, ale nikdy jsem do svých patnácti šestnácti let necítil, že jsem toho součástí. U nás doma se žádné židovské svátky nedržely, měl jsem zpočátku k židovství pasívní vztah, zčásti to však byla i neznalost.
Když se po sedmnácti letech vrátil do Čech, stačil se během několika málo měsíců nejenom oženit - a to v téže lužské synagoze – ale stal se i náležitě erudovaným pracovníkem Památníku. Nejprve jako zaměstnanec historického oddělení, pak jako vedoucí oddělení dokumentačního. Studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy uzavřel doktorátem. Ředitelem Památníku Terezín se stal vloni, po výběrovém řízení Ministerstva kultury.
Od devadesátých let se Památník začíná systematicky věnovat nejenom obětem Malé pevnosti, ale také jinému příběhu, který byl v období komunistické diktatury umlčován. Klíčovou roli zde hraje stálá expozice Muzea ghetta, objasňující roli terezínského ghetta v takzvaném konečném řešení židovské otázky.
Spolu s týmem svých spolupracovníků usiluje Jan Roubínek nejenom o další zkvalitnění více než dvou desítek dosavadních stálých expozic, ale výhledově i o vznik nových, systematicky rozvíjí dokumentační a vzdělávací poslání této specifické instituce a posiluje spolupráci se zahraničními institucemi, včetně izraelských.
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
