Jan Čermák: Vždycky mě fascinovaly staré časy

Béowulf má 3182 verše, což je zhruba desetina rozsahu celé staroanglické poezie, a Kalevala jich má 22 795. „V příslušných literaturách jsou to závěrečné stupně dlouhého schodiště a člověk si skoro netroufá k nim vzhlédnout, natož se na ně vyškrábat,“ vysvětluje profesor Čermák z Ústavu anglického jazyka a didaktiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Béowulf je osamělý vrchol, který v řadě ohledů nemá obdoby. Výjimečný počin výjimečného slovesného tvůrce.

Po patnácti letech od prvního vydání by teď měla béowulfovská kniha vyjít s rozšířenými komentáři, na kterých spolupracovali Čermákovi mladší fakultní kolegové, a s obrázky Františka Štorma a v grafické úpravě Jana Franty.

Loni v prosinci byl Janu Čermákovi udělen Řád finského lva za šíření povědomí o finské kultuře. Toto významné finské státní vyznamenání obdržel za přípravu edice eposu Kalevala v překladu Františka Holečka. O jeho překladu mluví jako o nesmírně přesném. „Holeček pracoval s naprosto mizivými zdroji a byl na to sám: jeho výkon filologický a překladatelský je naprosto velkolepý.“

Béowulf i Kalevala vyvěrají z obdobného zacházení jazykem: Proč zpívám? A proč mě poslouchají?

A jaké má Jan Čermák překladatelské plány? V současné době se věnuje anglickému příběhu ze 14. století Pan Gawain a Zelený rytíř, což je

atypický rytířský román velmi moderního střihu. A rád by se se studenty vrátil do let 1100–1500 nějakým dalším překladatelsko-badatelským projektem.