Jan Čep: Vigilie

11. duben 2020

Příběh o nedobrovolném opuštění rodného hnízda a o hledání domova. V podání Ladislava Lakomého poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkuje: Ladislav Lakomý
Připravil: Jan Sulovský
Režie: Michal Bureš
Natočeno: v olomouckém studiu Českého rozhlasu v roce 2010

Povídka Vigilie ze stejnojmenné sbírky z roku 1928 nese v sobě pro Jana Čepa zásadní téma bolestného hledání domova. S tímto tématem se významný český prozaik, překladatel a esejista, rodák z Myslechovic u Litovle, setkával po celý život. Značnou část života prožil spisovatel ve francouzském exilu a z jeho tvorby lze vycítit stesk po domově.

Vigilie je vroucím vyznáním lásky rodnému kraji. V předjarním čase vrací se do něj tulák, zamýšlí se nad svým osudem a opět v údivu se sklání před drsnou krásou krajiny a své rodné vsi.

Jan Čep

Český prozaik, esejista a překladatel Jan Čep patří mezi spisovatele katolické orientace. Je autorem několika povídkových sbírek (Dvojí domov, Vigilie, Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť, Modrá a zlatá, Tvář pod pavučinou, Polní tráva), románu Hranice stínu a také esejistických spisů náboženského a filozofického charakteru (Rozptýlené paprsky, Sestra úzkost).

Po maturitě na gymnáziu v Litovli vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (češtinu, angličtinu a francouzštinu). Po komunistickém puči v roce 1948 odešel v srpnu téhož roku do pařížského exilu, z něhož se už nevrátil. V letech 1951–1954 byl redaktorem českého vysílání rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa v Mnichově. Pak se vrátil do Paříže a pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj. Je znám rovněž jako překladatel z francouzštiny, angličtiny, němčiny, španělštiny a italštiny.

autoři: Jan Sulovský , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.