Jan Čep: Vigilie
Příběh o nedobrovolném opuštění rodného hnízda a o hledání domova. V podání Ladislava Lakomého poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Povídka Vigilie ze stejnojmenné sbírky z roku 1928 nese v sobě pro Jana Čepa zásadní téma bolestného hledání domova. S tímto tématem se významný český prozaik, překladatel a esejista, rodák z Myslechovic u Litovle, setkával po celý život. Značnou část života prožil spisovatel ve francouzském exilu a z jeho tvorby lze vycítit stesk po domově.
Vigilie je vroucím vyznáním lásky rodnému kraji. V předjarním čase vrací se do něj tulák, zamýšlí se nad svým osudem a opět v údivu se sklání před drsnou krásou krajiny a své rodné vsi.
Český prozaik, esejista a překladatel Jan Čep patří mezi spisovatele katolické orientace. Je autorem několika povídkových sbírek (Dvojí domov, Vigilie, Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť, Modrá a zlatá, Tvář pod pavučinou, Polní tráva), románu Hranice stínu a také esejistických spisů náboženského a filozofického charakteru (Rozptýlené paprsky, Sestra úzkost).
Po maturitě na gymnáziu v Litovli vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (češtinu, angličtinu a francouzštinu). Po komunistickém puči v roce 1948 odešel v srpnu téhož roku do pařížského exilu, z něhož se už nevrátil. V letech 1951–1954 byl redaktorem českého vysílání rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa v Mnichově. Pak se vrátil do Paříže a pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj. Je znám rovněž jako překladatel z francouzštiny, angličtiny, němčiny, španělštiny a italštiny.
Nejposlouchanější
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče
-
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.