Jakub Chrobák: Ostrava je spravedlivá

„Nepíši mnoho, musím k tomu mít silné puzení, jinak mám co dělat,“ říká Jakub Chrobák, který skutečně pořád někam chodí a pořád něco vymýšlí. V loňském roce byl jedním ze dvou editorů každoročního úspěšného projektu brněnského nakladatelství Host Nejlepší české básně.

Pročetl jsem hromady textů, hory básní, veršů, poetických příběhů a musel jsem dlouho čekat, než to ze mne odešlo. Teprve pak jsem mohl zase psát vlastní poezii.

Rodák ze Vsetína žije v Ostravě více než dvacet let a zdá se, že z městečka pod horami do města mezi těžními věžemi přesídlil bez problémů.

Valašsko ale miluji, prožil jsem mládí u babičky v Halenkově a nejspíš tam jsem začal svět vnímat jinak.

V Opavě na Slezské univerzitě učí literaturu 19. století a druhé poloviny 20. století.

Výhoda malé univerzity je v tom, že máte relativně málo lidí v semináři. Znáte každého svého studenta a není možné, aby někdo přišel na seminář nepřipraven. To zase hned rovnou odejde.

I to je ale důvod, proč občas v příměstském vlaku, kterým cestuje mezi Ostravou a Opavou slýchá, neviděn, na svou adresu nelichotivé poznámky studentů, přiznává s úsměvem.

Lucie Vítková: V New Yorku nejsem na okraji společnosti

• Upravit
• Smazat

Skladatelka, improvizátorka a experimentátorka je více než dva roky hostující umělkyní na Kolumbijské univerzitě ve Spojených státech.

Když zrovna nepíše, neučí, needituje nebo nepíše kritiky, najdeme jej v Lese. Není to jen tak ledajaký les, je to undergroundový absintový klub, kde vám k absintu nabídnou poezii, divadlo, autorské čtení nebo koncert. Třeba koncert valašské kapely Ležérně a vleže, které Jakub Chrobák otextoval desítky písní.