Jak skutečná je fikce a jak smyšlená realita? Akce Kámen vypráví o falešných hranicích mezi Německem a Československem
Státní divadlo v Drážďanech a pražské Divadlo Archa uvádí dokumentární inscenaci Akce Kámen. Režisér Florian Fischer v této inscenaci rozehrává příběhy falešných hranic mezi Německem a bývalým Československem. Odkazuje tak k málo známé a nezákonné činnosti československé státní bezpečnost na přelomu 40. a 50. let minulého století.
Státní bezpečnost vymyslela akci Kámen, aby mohla vyslýchat vyhlédnuté osoby na falešných německých celnicích v domnělých úřadovnách americké vojenské kontrarozvědky.
Na vzniku inscenace se podílela i česká spisovatelka Václava Jandečková, autorka knihy Falešné hranice: Akce „Kámen“. Oběti a strůjci nejutajovanějších zločinů StB 1948-1951. Součástí inscenování byla i rešerše spisů v českých archivech...
Dokumentů, které se týkají Akce Kámen, není mnoho. Část z nich jsou osobní vzpomínky lidí, kteří byli s Akcí Kámen nějakým způsobem spojeni, ať už jako agenti, nebo jako oběti. Nejedná se ale o bezprostřední vzpomínky, ale o vzpomínky, které daní jedinci zaznamenali až zpětně s odstupem deseti či dvaceti let.
Další skupinu zdrojů představují dokumenty z archivu bývalých československých tajných služeb působících v té době. Část z nich tvoří dotazníky, které oběti Akce Kámen v danou noc, kdy přecházeli falešné hranice, vyplňovali. Tedy v situaci, kdy si mysleli, že jsou v bezpečí jiné země. Další materiály odkazují již k době, kdy byli tito zadržení lidé vyslýcháni v Praze. Všechny dokumenty, které jsem zkoumal, jsou z pražských archivů.
Jakým způsobem jste využil informací z daných archivních materiálů v inscenaci? Byly jen zdrojem inspirace nebo některé z nich v inscenaci i citujete?
Konkrétní dokumenty určitě v inscenaci necitujeme, a to proto, že nechceme upozorňovat na konkrétní situace, ale spíš na obecný princip obelhávání a manipulace lidí jinými lidmi. Tím, že agenti STB předstírali příslušnost k americké kontrarozvědce nebo německé pohraniční stráži, získali od uprchlíků mnohem více usvědčujících informací na lidi nepohodlné režimu. Jedinci prchající do západních zemí měli pocit, že už jsou v bezpečí azylu, a tak nevědomky a s důvěrou sdělili mnoho tajných informací.
Kvůli upevnění totalitní moci a podchycení nejrůznějších forem nesouhlasu s režimem neváhali příslušníci Státní bezpečnosti používat kriminálních metod. Zobrazujete v inscenaci oba póly této kauzy – oběti i agenty?
V inscenaci se pokoušíme mluvit nejen o obětech, ale také o vlivu a moci agentů. Zajímáme se o počínání lidí, kteří provádějí nějaký čin s určitým záměrem, který ale primárně nevnímají jako kriminální čin. Cílem naší inscenace je v podstatě vyřešit nebo rozklíčovat představu o tom, kdo je zločinec a kdo oběť. Přemýšlet černobíle o tom, že někdo je jen oběť a někdo je zločinec, může být škodlivé. Myslím, že v dnešním globalizovaném světě můžeme jen těžko s čistým svědomím říci, co je dobro a co je zlo. Tuto dichotomii chceme v naší inscenaci zpochybnit. Dnes už zkrátka neexistuje neposkvrněné dobro.
Bouřlivé vztahy, sexuální experimenty i vnitřní démoni. Vychází ilustrovaný životopis Davida Bowieho
Zpěvák, herec, hudební skladatel, multiinstrumentalista, producent, malíř a průkopník nejen nových hudebních, ale i módních trendů. Tím vším byl britský umělec David Robert Jones, který se do historie světové populární kultury zapsal jako David Bowie.
Dobro a zlo vedle sebe existují souběžně. Kupříkladu lidé, kteří se snažili překročit hranice mezi Československem a Německem za každou cenu chtěli uvěřit, že se jim to podařilo, a to i přesto, že jim řada věcí přišla podezřelých – například špatný anglický přízvuk amerického vojáka nebo česká klávesnice u počítače namísto anglické atd. Snažili si ale vsugerovat, že to, co vidí, je skutečnost, nikoli fikce. Rozhodnutí o tom, co je a co není fikce, co je a co není pravda, je vždy v rukou pozorovatele neboli diváka. Tudíž tím, že se jedinec rozhodne označit dění kolem něj za skutečnost a pravdu, tím páchá zločin vůči sobě samému.
Proč jste si pro svou inscenaci vybral téma falešných hraničních přechodů mezi Československem a Německem? Je tato kauza v Německu známá?
Jak už jsem zmínil, jsem historik, tudíž mě různá historická témata bytostně zajímají a k tomu se váže i určitý dokumentární přístup k divadlu a divadelní tvorbě. V mém případě je často ovlivněna storytellingem. V událostech, které se v minulosti staly, je možné najít mnoho univerzálních sdělení, která se netýkají jen lidí spojených s těmi událostmi, ale která se týkají člověka obecně. Ve svém díle se nepokouším pouze převyprávět nějakou historickou anekdotu, ale snažím se k ní zaujmout postoj. Například tak, že polemizuji o tom, co je pravda a jak nahlížet na jednání individua.
V inscenaci vystupují profesionální herci i amatéři. Jak mají rozdělené role?
Je to způsob uspořádání divadelní inscenace, který mě baví. V inscenaci vystupuje jeden profesionální herec, který více zastupuje tu část příběhu spojenou s agenty, tedy těmi, kteří vyslýchali. A co se týče strany, kterou představují oběti těchto událostí, tak tu představují obyvatelé Drážďan, kteří mají osobní zkušenost s autokratickou diktaturou. Naším cílem není srovnávat, jak se žilo v té době Němcům ve Východním Německu a Čechům v Československu. Je ale jisté, že tito lidé mají úplně jinou životní zkušenost, než mám já narozený v roce 1988. Těmto lidem jsem tedy poskytl dokumenty a informace nalezené v českých archivech o Akci Kámen. A jelikož mají osobní zkušenost s komunistickým režimem, byli schopni obohatit strohý záznam informací o osobní emocionální prožitek.
