Jak se žije na střechách domů a v městských vsích? Prozkoumejte město s projektem Illegal Taipei
Jaká je ilegální architektura v tchajwanském hlavním městě Tchaj-pej? Poslechněte si Artcafé s architektkami a autorkami výzkumného urbanistického projektu Illegal Taipei.
Projděte se s námi po příkladech neformální architektury v Tchaj-peji. V rozhlasové komentované prohlídce vysvětlují autorky výzkumného urbanistického projektu Illegal Taipei Kateřina Frejlachová a Martina Svobodová, jak se žije v DIY městských strukturách na střechách domů nebo v městských vesničkách. „Na ilegální architektuře nás baví, že vzniká úměrně k potřebám člověka – recykluje materiály, chytře využívá pozemky a podporuje zahušťování města. Fascinuje nás ale i estetika a vkus konkrétních lidí,“ vysvětluje Martina Svobodová.
Ilegální architektura vzniká úměrně k potřebám člověka.
Martina Svobodová
Při zkoumání Tchaj-peje si autorky projektu uvědomily, že neformální a ilegální zástavba nemusí vždy znamenat nižší životní standard. V těchto strukturách často daleko lépe fungují sousedské vztahy a komunita je semknutější. Život chudších vrstev blízko centra města s sebou tak nese i pozitivní prolnutí společenských tříd, díky čemuž nedochází k tak výrazné segregaci jako je tomu u klasických slumů a favel. „V Tchaj-peji je měřítko zástavby fragmentované. Klasická bloková zástavba je právě vlivem neformální architektury na střechách a uvnitř bloků rozdrolená,“ podotýká Kateřina Frejlachová.
Tematickou hudbu vybíral: Miloš Hroch
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Thomas Bernhard: Prezident. Nekonečná samomluva mocných
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.





