Překlady vznikly v rámci Překladatelské dílny DILIA, kdy trojice mladých překladatelů pracovala pod vedením starších zkušenějších kolegů.

Autor hry Bratři, Pier Lorenzo Pisano (druhý zleva), na děkovačce|foto: Rudy Kovář,Dilia

Co vás inspirovalo k napsání hry Bratři? 

Zajímalo mě hlavně rodinné prostředí, rodina jako zásobárna vztahů, protože divadlo je především o vztazích. A pokud jde o vztah dvou bratrů, vše je umocněno, protože jakákoli věta, kterou jeden řekne tomu druhému, má mnohem silnější dopad, tím že mezi nimi existuje silné pouto. Proto jsem chtěl zkoumat vzájemný vztah dvou bratrů v okamžiku, kdy se ocitnou ve velmi složité rodinné situaci, abych zjistil, nakolik to ten vztah poznamená, nebo naopak posílí v závislosti na tom, jak budou na danou situaci reagovat.

Bratři mají opravdu komplikovaný vztah, který prochází těžkou zkouškou, nejdřív je to rozchod rodičů, poté smrt matky. Co je pro vás hlavním tématem této hry?

Jak už jsem řekl, hra je o rodině jakožto zásobárně vztahů, ale to hlavní téma je podle mě otázka, zda se vůbec dá překonat velká bolest ze ztráty a jak tato ztráta může poznamenat všechny vztahy. Každý z bratrů na to reaguje po svém. A jednou z možností je odmítnout, žít dál jako dřív. Jsou to zkrátka různé reakce, jak se vyrovnat s bolestí.

Pier Lorenzo Pisano: Bratři, prezentace výsledků Překladatelské dílny DILIA 2019 pod názvem Italské divadelní speciality ve Vile Štvanice|foto: Rudy Kovář,Dilia

I ve své hře Pro tvoje dobro, která získala divadelní cenu Premio Riccione, se věnujete rodinným vztahům. Samotný název odkazuje k situacím, kdy se v rodině říkají nebo dělají dobře míněné věci, které ale mohou mít často zcela opačný dopad…

Ano, jsou to dvě hry věnované rodině, ale každá je pojatá úplně jinak, i po formální stránce. V Bratrech jsou to monology, které se navzájem proplétají, není tu pevně daná časová rovina, skáčeme z přítomnosti do minulosti a naopak, celý příběh se zrekonstruuje až na konci. Kdežto hra Pro tvoje dobro je svojí strukturou tradičnější, jazykem naopak vybočuje. Nezkoumá bolest, ale skutečně vztahy uvnitř rodiny, jaký je význam rodiny, co to znamená žít mimo rodinu a opět se do ní vracet a co by znamenalo rodinu vůbec nemít. Tenhle text se zabývá i různými způsoby vydírání, k nimž odkazuje název Pro tvoje dobro, kdy vás otec nebo matka tlačí do něčeho, co sami považují za dobré, ale ten konečný dopad pro vás nemusí být zdaleka pozitivní.

Pier Lorenzo Pisano: Bratři, prezentace výsledků Překladatelské dílny DILIA 2019 pod názvem Italské divadelní speciality ve Vile Štvanice|foto: Rudy Kovář,Dilia

Za posledních dvacet třicet let se pojem rodiny hodně proměnil. Vy sám pocházíte z Neapole, kde je dosud velmi silné tradiční pojetí rodiny. Zajímají vás i tyto proměny hodnot?

Řekněme, že ve hře Pro tvoje dobro, která je víc než Bratři věnovaná rodinným vztahům, nejsou členové rodiny konkrétními postavami, ale spíše archetypy. Pronášejí zdánlivě bezvýznamné věty, které ale mají univerzální charakter. Například postava Syna během společného oběda zjistí, že má v talíři vlas a začne přemýšlet, co s tím: „Mám to říct, nemám to říct, zkusím ho vytáhnout. Teď se přetrhl. A co teď? Kde je ten zbytek vlasu, nemůžu ho najít. Co mám dělat?" Nakonec se rozhodne, že už nebude jíst, říká: „Nikdo za to nemůže, už ani nemám hlad, je to moje vina. Vždycky je to moje vina. Ať se stane cokoli, vždycky je to jenom moje vina." Jinými slovy, z úplné hlouposti se zrodí pocit provinění, který je do jisté míry univerzální. Zkrátka, nejde tu o konkrétní postavy, o nějakou určitou rodinu… Existují tisíce různých podob rodin, stejně jako jsou tisíce různých typů matek. Každý si do toho může promítat svoje vlastní zkušenosti.

Pier Lorenzo Pisano: Bratři, prezentace výsledků Překladatelské dílny DILIA 2019 pod názvem Italské divadelní speciality ve Vile Štvanice|foto: Rudy Kovář,Dilia

Zúčastnil jste se projektu Fabulamundi, který zprostředkovává výměnu dramat i samotných dramatiků mezi různými evropskými zeměmi. Jaké vám to přineslo vaše zkušenosti, jaké jsou vaše dojmy?

Je to úžasný projekt, v Itálii je to asi jediná možnost, jak dostat dramatickou tvorbu za hranice a naopak. Je to výborná věc. Pro mě je asi největším přínosem, že jsem poznal spoustu lidí, kteří se věnují stejnému povolání jako já, ale dělají ho mnoha různými způsoby. Země od země se pojetí divadla liší. Například scénické čtení mojí hry tady v Česku je úplně jiné než v Římě, Paříži nebo kdekoli jinde. Otevírá to mysl, přináší to nové podněty. Například v Bukurešti inscenovali moji hru Pro tvoje dobro a vytvořili velmi silné vizuální metafory. Na scéně měli velkou loď a celá rodina se proměnila v jakési piráty, bylo to dost punkové. Některé postavy byly pojaté jako sochy v životní velikosti, třeba otce, který ve hře vůbec nefiguruje, představovala socha rybáře. Samozřejmě to může záviset na konkrétní režii a scénografii, ale byly to i obecné tendence. V Německu mají často texty formálně hodně volné, třeba jen načrtnuté, které vznikají pro konkrétního režiséra. Ve Francii nebo Itálii jsou zase mnohem víc ucelené, propracované, mohou obstát i jako literární útvary. Jsou to zkrátka různé trendy. V Anglii jsem se setkal až na několik výjimek s velmi realistickými texty, dokonale vycizelovanými, ve Spojených státech zase divadelní hry připomínaly filmy. I vztah k autorovi je v každé zemi jiný. Například v Anglii vám některá divadla dají do smlouvy, že máte právo odmítnout herce, když se vám nebude líbit, nesmějí ho do vaší hry obsadit. V Americe nesmějí odstranit ani čárku z vašeho textu, v Německu naopak můžou všechno obrátit vzhůru nohama. Jsou to zkrátka velmi různé způsoby, jak dělat divadlo.

Pier Lorenzo Pisano: Bratři, prezentace výsledků Překladatelské dílny DILIA 2019 pod názvem Italské divadelní speciality ve Vile Štvanice|foto: Rudy Kovář,Dilia