Jak se dělá flamenco

29. leden 2004

V posledních letech stále častěji sahají divadelní tvůrci pro inspiraci do Španělska. Důvodem asi bude tamní silná emocionalita s nábojem krve, smrti a velkých citů. Je tomu tak i u inscenace pražské DAMU Jak se dělá flamenco v režii Marcely Benoniové. Zde se inspirací samotnou měl stát tanec flamenco, ale když jsem se nad inscenací zpětně zamyslel, uvědomil jsem si, že tak jako slavná inscenace Studia Ypsilon "Michelangelo" je obrazem celé renesance, tak damácké "Jak se dělá flamenco" je obrazem celého Španělska.

Většina představení se odehrává v tanci. Jednotlivé vytančené příběhy naplněné vášněmi a temperamentem plynou mezi verši F. G. Lorcy, španělskou lidovou poezií a písněmi J. Š. Svěráka, P. Šruta a K. Synkové. Je zde smrt, je zde láska, jsou zde býci a toreadoři, je zde horko, radost i smutek a velké, opravdu velké city.

Tanečnice flamenca

Tato inscenace by byla skutečně dokonalým obrazem Španělska, kdyby ji tu a tam nekazilo to, že ji hrají Středoevropané. Čeští herci zjevně nemají na tak silné emoce, nedokážou vykřičet do světa své city a naplnit hrané emoce, a tak španělské výkřiky, které zde ve vypjatých chvílích zaznívají, znějí falešně, uměle a prázdně. Nebýt jich, jde o dokonalé představení, které potěší každého hispanofila a mnohého jiného ke Španělsku a flamencu přivábí. Ale jelikož těchto výkřiků je spíše toliko jako pověstných "výkřiků do tmy", platí spíše to první - je to krásný divadelní obraz Španělska.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.