Jádro
Kde hledat jádro pudla, kde je zakopán pes a kam nikdy krtek nedoleze? Nejspíš přesně ve středu Země, kam směřuje geo-plavidlo Vergilius s několika odvážlivci na palubě. Jejich cílem je oživit zemské jádro, které přestalo pracovat. Vítejte do dalšího velkorozpočtového filmu bez duše.
Přes finanční neúspěchy nákladných hollywoodských velkofilmů stále přežívá tradice katastrofických snímků s podtitulem "sci-fi". Země je obvykle ohrožena přírodním úkazem - ohromný kus skály valící se vesmírem v Armagedonu a Drtivém dopadu je dobrým příkladem. Skupina charakterově rozporuplných vědců-dobrodruhů pak Zemi zachrání s nasazením vlastního života. Tento typ filmů je blbý, ale místy se na to dobře dívá. Věda, tedy to "science", je v takových kolotočích brána scénáristou stejně vážně jako kuchařem v závodní jídelně, leckdy vychází jen z jakýchsi nepřímých svědectví s patinou naprosté ignorance fyzikálních zákonů. Přesto schopní počítačoví mágové společně s dobrými herci dokáží hrozný scénář, tu "fiction," ospravedlnit. Strhující efekty a dobře deklamované dialogy obalené fantastickým dobrodružstvím pár hodin zabijí spolehlivě - ale proč? Odpověď se sama nabízí. Část světa se zmítá v tak divokém zmatku politicko-společenských tabu, že točit katastrofický film o tom, jak zastavení rotace zemského jádra přináší pozvolnou apokalypsu, je morálně přípustnější, než filmování další knihy Toma Clancyho. Po prvních několika minutách Jádra je zřejmé, že tvůrci mimoděk na nějakou tu citlivější strunu brnkli - havárie raketoplánu. Po dalších minutách je ještě jasnější poselství filmu: Armagedon naruby s velmi zpochybnitelným ekologickým podtextem.
Režisér Amien vstupuje do katastrofy hned na začátku a od té doby drží akci a efekty v obrazovém allegru až do úplného konce. Nepodstatný příběh a postavy rámují události ze současnosti - zastavilo se zemské jádro a je nutné vyslat k němu ve stylu českých Návštěvníků krtkovadlo, které dobře umístěnými výbuchy jádro restartuje a uvede planetu do rovnovážného stavu. Zajímavý, nicméně povrchně zpracovaný nápad. Do filmu bylo evidentně vloženo množství peněz, přesto se objevují do očí bijící nelogičnosti. Když majorka Beck (Hillary Swanková) sestupuje s raketoplánem do atmosféry, mává celá posádka pomalu (přesto jinými rychlostmi) rukama, aby navodila dojem beztíže, a výsledek je stejný, jako by si na kosmonauty hráli žáci základní školy. Kardinální, ovšem stylovou, chybu provedou terranauté, když vystoupí pár stovek kilometrů pod zemským povrchem do jakési jeskyně, na sobě mají viditelně celofánové kostýmy a skuhrají, jak je tlak může každou chvíli rozdrtit. S rozpočtem desítek miliónů dolarů by se TOTO stát nemělo. Simplifikace výkonné moci armády je dalším příkladem, jak se jednotlivé instituce nebo mocenské skupiny v moderních filmech prezentují jen jako povrchní symboly - generál Purcell (Richard Jenkins) svévolně řídí vše od vědeckých výzkumů až po vojenské operace globálního efektu. Bývaly časy, kdy filmy jako Vnitřní vesmír a Fantastická cesta, oboje o vstupu maličkých lidí do lidského těla, dokázaly s polovinou nákladů a bez počítačových efektů splácat dohromady silnější zážitek, aniž by používaly oblíbené omnipotentní vojenské a politické instituce. Jádro se nedokázalo odtrhnout od odkazu posledních hollywoodských let, filmový štáb si neuvědomil, že je přeci k-r-e-a-t-i-v-n-í a má m-o-ž-n-o-s-t-i, to v tom lepším případě. V tom horším to všichni věděli a dobrovolně se na rozumnost filmu vykašlali.
Když do kin nastupoval Útok z hlubin o inteligentních žralocích a jejich obětech, jediné, co se dalo nepovedenému filmu přiznat, byla neočekávanost, s jakou byly vyřazovány hlavní postavy. Díky tomu byl béčkový derivát Čelistí a Vetřelce koukatelný. Jádro ovšem ani na takovou neobvyklou metu nemá. Hlavní hrdinové padají s metronomovou pravidelností a semaforovou předvídatelností podle pravidla: "Čím méně dialogových řádek, tím dřív zemře." Situaci mírně zachraňuje herecké obsazení. Hillary Swanková, Aaron Eckhart a šaramantní Tchéky Karyo veslují v potápějící se lodi jako o život - a voila - ono se to nepotopí. Ono to vypluje na povrch. Ono to dobře dopadne. Nakonec můžeme všichni odejít potěšeně domů a přendat mozek z láku zpět do lebky. Jste-li geologem, máte-li kladný vztah k vrásám, nebo se zabýváte vznikem Českého středohoří, na Jádro zapomeňte. Vše, co se týká geologie či jakékoliv jiné vědy, je na hlavu postaveno, snad ještě víc, než ve Verneově Cestě do středu Země. To je alespoň pěkná naivní kniha.
Související odkazy: oficiální stránka
Jádro (The Core, USA 2003) Hrají: Hillary Swnaková (Beck), Aaron Eckhart (Josh), Richard Jenkins (Thomas Purcell), Tchéky Karyo (Leveque), Delroy Lindo (Brazz), Stanley Tucci (Zimsky); Scénář: Cooper Lane, John Rogers; Hudba: Christopher Young; Režie: Jon Amiel; 134 minut, titulky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.