Já, padouch

Společnost Universal Pictures přichází s animovanou 3D zábavou, která splňuje základní očekávání, jaká lze od podobného žánru mít, ale zároveň bohužel nejde ani o krok dál. Avizovanou rodinnou komedii si tentokrát užijí spíše děti (a to i ty menší), pro dospělé je tam toho o poznání méně než u podobných animovaných filmů z jiných studií. Tvůrcům slouží ke cti, že ač je film určen především dětem, vyvarovali se podbízení, pitvoření i násilného vtloukání poselství o rodinných hodnotách. Příběh o tom, kterak padouch ke třem dětem přišel, je komplikovaný přiměřeně dětskému divákovi (tedy vůbec), zábavný a akční – a to především ve své druhé polovině, pokud dospělí diváci přetrpí tu první, nudnější a zbytečně upovídanou.

Humor v Padouchovi odkazuje ke starým groteskám, prostřednictvím gagů jej obstarávají hlavně Gruovi pomocníci, v originále pojmenovaní jako „Minions“ – nohsledi, patolízalové, do češtiny přeložení jako „mimoňové“ (za pozornost stojí i slovenský překlad „mrmlúni“). Neidentifikovatelná žlutá stvořeníčka v montérkách, která se mezi sebou dorozumívají kníkáním, jemuž rozumí jen oni, se prolínají celým filmem a hrají v něm podobnou roli jako šavlozubá veverka v Době ledové nebo partička tučňáků v Madagaskaru. Kromě mimoňů se dětský divák snadno identifikuje i s trojicí osiřelých děvčátek, jež jako jediné mají ve filmu proporce přibližně odpovídající realitě. Ostatní lidské bytosti mají porůznu hypertrofované či atrofované části těl, což vypadá zčásti komicky a zčásti strašidelně a vytváří to dojem, že ve světě dospělých není nikdo tak úplně normální.

Já, padouch|foto: Bontonfilm

Trailer k filmu Já, padouch

O humorné scény a vtipné odkazy se samozřejmě starají i ostatní postavy, zvláště hlavní hrdina Grue, pojatý jako padouch z povolání – nábytek má vyrobený zásadně z ohrožených druhů zvířat, jeho vozidlo maximálně zamořuje vzduch a o úvěr na své padoušské plány chodí žádat do speciální ďábelské banky. V postavě jeho konkurenta Viktora se zase tvůrci celkem originálně vypořádali s geeky v teplákovkách a fanatickými uživateli produktů Applu. I s několika málo – dnes už téměř povinnými - odkazy na filmovou klasiku je ale vtipu i chytře vymyšlené akce méně, než je (dospělý) divák rozmazlený produkcí Pixaru nebo Dream Works zvyklý. Zkratka a přímočarost odkazující k dětskému publiku pro kohokoliv staršího postrádá hloubku.

Efekt 3D je v Padouchovi využitý jen z části, ale stojí za to – jízda po horské dráze dá i v kině zabrat těm, co příliš nemusejí výšky. S filmy pro dětské či dospívající publikum má Universal bohatou zkušenost (z novodobé historie série Harry Potter, Madagaskar, Doba ledová) a jejich marketingově náležitě ošetření protagonisté se dostali do povědomí diváků. S předchozí animovanou tvorbou studia je Padouch srovnatelný, v porovnání s hity od Pixaru představuje celkem solidní průměr.

Já, padouch|foto: Bontonfilm

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Bontonfilm

Já, padouch (Despicable Me) animovaný / komedie / rodinný, USA, 2010, 95 min

Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud, scénář: Ken Daurio, Cinco Pau, hudba: Heitor Pereira, Pharrell Williams

V českém znění hrají: Jiří Lábus, Jan Přeučil, Jiří Hromada, Alena Kokrdová, Ivana Korolová