Já, padouch
Na jednom úhledném předměstí s bílými plaňkovými ploty stojí dům, který není ani úhledný, ani nemá plaňkový plot nebo červenou střechu. Trávník před ním je spálený na troud a tmavá fasáda se hrozivě tyčí proti předměstsky úhlednému nebi bez mráčku. V tom domě bydlí oficiální padouch Grue – ten Grue, který ukradl Eiffelovku i Sochu svobody (i když jenom ty z Las Vegas) a který aspiruje na největšího superpadoucha světa. Jeho plán ukrást Měsíc si mimo jiné vyžádá přísně účelovou adopci tří osiřelých holčiček, které Gruovi po holčičkovsku udělají čáru přes rozpočet.
Společnost Universal Pictures přichází s animovanou 3D zábavou, která splňuje základní očekávání, jaká lze od podobného žánru mít, ale zároveň bohužel nejde ani o krok dál. Avizovanou rodinnou komedii si tentokrát užijí spíše děti (a to i ty menší), pro dospělé je tam toho o poznání méně než u podobných animovaných filmů z jiných studií. Tvůrcům slouží ke cti, že ač je film určen především dětem, vyvarovali se podbízení, pitvoření i násilného vtloukání poselství o rodinných hodnotách. Příběh o tom, kterak padouch ke třem dětem přišel, je komplikovaný přiměřeně dětskému divákovi (tedy vůbec), zábavný a akční – a to především ve své druhé polovině, pokud dospělí diváci přetrpí tu první, nudnější a zbytečně upovídanou.
Humor v Padouchovi odkazuje ke starým groteskám, prostřednictvím gagů jej obstarávají hlavně Gruovi pomocníci, v originále pojmenovaní jako „Minions“ – nohsledi, patolízalové, do češtiny přeložení jako „mimoňové“ (za pozornost stojí i slovenský překlad „mrmlúni“). Neidentifikovatelná žlutá stvořeníčka v montérkách, která se mezi sebou dorozumívají kníkáním, jemuž rozumí jen oni, se prolínají celým filmem a hrají v něm podobnou roli jako šavlozubá veverka v Době ledové nebo partička tučňáků v Madagaskaru. Kromě mimoňů se dětský divák snadno identifikuje i s trojicí osiřelých děvčátek, jež jako jediné mají ve filmu proporce přibližně odpovídající realitě. Ostatní lidské bytosti mají porůznu hypertrofované či atrofované části těl, což vypadá zčásti komicky a zčásti strašidelně a vytváří to dojem, že ve světě dospělých není nikdo tak úplně normální.
O humorné scény a vtipné odkazy se samozřejmě starají i ostatní postavy, zvláště hlavní hrdina Grue, pojatý jako padouch z povolání – nábytek má vyrobený zásadně z ohrožených druhů zvířat, jeho vozidlo maximálně zamořuje vzduch a o úvěr na své padoušské plány chodí žádat do speciální ďábelské banky. V postavě jeho konkurenta Viktora se zase tvůrci celkem originálně vypořádali s geeky v teplákovkách a fanatickými uživateli produktů Applu. I s několika málo – dnes už téměř povinnými - odkazy na filmovou klasiku je ale vtipu i chytře vymyšlené akce méně, než je (dospělý) divák rozmazlený produkcí Pixaru nebo Dream Works zvyklý. Zkratka a přímočarost odkazující k dětskému publiku pro kohokoliv staršího postrádá hloubku.
Efekt 3D je v Padouchovi využitý jen z části, ale stojí za to – jízda po horské dráze dá i v kině zabrat těm, co příliš nemusejí výšky. S filmy pro dětské či dospívající publikum má Universal bohatou zkušenost (z novodobé historie série Harry Potter, Madagaskar, Doba ledová) a jejich marketingově náležitě ošetření protagonisté se dostali do povědomí diváků. S předchozí animovanou tvorbou studia je Padouch srovnatelný, v porovnání s hity od Pixaru představuje celkem solidní průměr.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Bontonfilm
Já, padouch (Despicable Me) animovaný / komedie / rodinný, USA, 2010, 95 min
Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud, scénář: Ken Daurio, Cinco Pau, hudba: Heitor Pereira, Pharrell Williams
V českém znění hrají: Jiří Lábus, Jan Přeučil, Jiří Hromada, Alena Kokrdová, Ivana Korolová
Nejposlouchanější
-
Tragédie Liblice. Mysteriózně-špionážní vesnické krimi s prvky utopického thrilleru z dílny VOSTO5
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Brána sta starostí, Zahradník a další povídky Rudyarda Kiplinga
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
























