Izraelský spisovatel Amos Oz a jeho pohled na izraelsko-arabský konflikt
Izraelský spisovatel Amos Oz je bezesporu nejvýznamnější izraelskou literární osobností. Naši čtenáři nejspíše znají jeho prózy "Můj Michael", "Černá skříňka" nebo "Až do smrti". Poslední knihou Amose Oze přeloženou do češtiny je jeho dvojesej "Mezi dvěma právy" a "Jak vyléčit fanatika". Poznámku ke knize napsal Petr Jedlička.
Amos Oz zpracoval problematiku izraelsko-arabského konfliktu již v roce 2002, během intifády al-Aksá. Pokusil se přitom - v roli klasického jeruzalémského starousedlíka - dívat na konflikt z obou stran; a navíc skrze jeho mediální vyjádření. Jak může člověk neoznačit Izraelce za násilníky, ptá se Oz, když zhlédne přenos z razie v uprchlickém táboře? A na druhou stranu nikdo, kdo uvidí záběry, natočené těsně po útoku sebevražedného atentátníka, se nemůže přiklonit na stranu Arabů.
Oz hledá projevy fanatismu rovněž v izraelském strachu a odhodlání. Posouvá problém o rovinu, výše, tam, kde etnikum, náboženství a ideologie ztrácí svou důležitost. V takovémto rozměru se i fanatik jeví coby altruista, myslící především na vykoupení souvěrců, a šedesát let trvající svár jako prostý konflikt o území.
Netřeba se proto divit, že kniha vyvolala odsudky na obou stranách. Nezúčastněnému člověku nicméně poskytnou obě eseje zvláštní, kritický nadhled, v dobách boje s terorismem naprosto zásadní.
Eseje Amose Oze "Mezi dvěma právy" a "Jak vyléčit fanatika" vydalo nakladatelství Paseka v překladu Milana Macháčka.
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
-
Daniela Fischerová: Nevděčné děti
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.