Iva Procházková: Dětského čtenáře musíte brát vážně

8. srpen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Iva Procházková

Zlatou stuhu za celoživotní přínos a za obětavou práci pro dětskou literaturu získala spisovatelka, scénáristka a dramatička Iva Procházková. Repríza z 30. dubna 2019.

V laudatiu porota na tvorbě Ivy Procházkové vyzdvihla umělecký záběr, psychologickou propracovanost i rezonanci. A jak se podle ní pozná dobrá dětská kniha? „Neměl by to být kýč, neměla by to být jazykově podřadná literatura, nemělo by to být hloupé a po výtvarné stránce by kniha měla rozvíjet schopnosti nebo pozornost dítěte.“

Mít dětskou knihovničku by mělo být úplně to samé jako mít svůj štelář s hračkami nebo počítač s hrami.

Iva Procházková prožila dětství v Praze. Z politických důvodů nemohla studovat vysokou školu – její otec totiž byl proskribovaný spisovatel Jan Procházka. A tak v třiceti letech se svou rodinou emigrovala a v Rakousku a Německu strávila jedenáct let.

Předsedkyně poroty Iva Procházková na tiskové konferenci k vyhlášení nominací na ceny Magnesia Litera 2019

Procházková napsala knihy pro děti šesti až osmileté (Eliáš a babička z vajíčka, Jožin jede do Afriky a Hlavní výhra), jedenácti až třináctileté (Červenec má oslí uši, Únos domů a Uzly a pomeranče) i šestnácti až sedmnáctileté (Karolína, Soví zpěv) a vůbec pro dospívající (Nazí, Tanec trosečníků).

Psaní pro děti jsem ukončila.

A jak se Procházková ohlíží za letošním lipským knižním veletrhem, kde působila jako vyslankyně dětské literatury? „Česká literatura zanechala v Lipsku dojem jednoznačně příznivý až bombastický.“ Měl tam také premiéru česko-německo-slovenský film Uzly a pomeranče podle její stejnojmenné knihy, u nás bude uveden v květnu na festivalu ve Zlíně.

Petra Soukupová: Povídka je pro mě cvičení

Petra Soukupová

Spisovatelka a scenáristka Petra Soukupová píše pro dospělé i pro děti – a některé její knihy stojí za to vzít do ruky naráz.

V současné době vychází Procházkové román Nekompromisně o vraždě investigativního novináře. Sama o něm mluví jako o románu evropském a zároveň angažovaném: „Angažovanost k mému psaní patří. Strkat hlavu do písku bych považovala za pasivní.“ 

autor: Petr Šrámek
Spustit audio