-ismy

V chronologickém uspořádání je (zřetelně barevně rozlišeno a odděleno) pět základních dějinných období - renesance, baroko a rokoko, 19. století, modernismus, postmodernismus - představeno v dalším rozdělení do "podkategorií", právě charakterizovaných směry, které jsou pro dané časové údobí typické, zásadní a určující.

Obálka knihy ...ismy|foto: www.slovart.cz

Neméně zajímavá je vnitřní koncepce didaktické příručky. I když každému z hlavních dějinných údobí je věnováno jen několik stran a každému z malířských směrů dokonce pouze dvě stránky, její informativní nabídka je vysoká a pro zřejmé zacílení pro studentskou, a především pro širokou laickou veřejnost naprosto dostačující.

Vstupem do každého z -ismů je základní informace, shrnující podstatné rysy a údaje o tom, kdy se daný směr objevil a kým byl pojmenován nebo definován. Dále je obsažen výčet umělců, kteří rozhodujícím způsobem "zvýraznili" určitý způsob malířského vyjádření. Sympatické a velmi užitečné je uvedení klíčových slov, skrze něž je možné nalézt přístupový kód k daným dílům (např. prerafaelismus - jasné barvy, středověké náměty, naturalistický detail, čistota, dějové téma - nebo futurismus - rychlost, energie, agrese, energické linie, městský charakter, pokrok). Obsáhlejší charakteristika, odkazy k dalším "spřízněným" dílům a směrům, jakož i kvalita tisku jednotlivých reprodukcí jsou další lákavá pozitiva publikace. Výborným doplňkem příručky je, mimo rejstřík umělců, rejstřík základních pojmů a seznam muzeí, z jejichž sbírek byla ilustrativní vyobrazení čerpána, především Chronologie -ismů, tabulka, v níž jsou dle zvoleného barevného rozlišení podchycena období "vlády" jednotlivých proudů. Samozřejmě jde opět o schematické provedení, které by mohlo nejednoho odborníka nutit k polemice, možná stejně jako některá nepříliš známá (gesturalismus) nebo zažitá (renesanční klasicismus) označení dějinných uměleckých proudů. Ale nepochybně tento přehled dodá základní představu o období, v němž se ten který směr projevoval ve své nejvýraznější podobě.

Zajímavostí, vyplývající z přehledu, je evidentní postupné zkracování "působnosti" jednotlivých proudů. Jestliže směry renesanční či barokní běžně přetrvávaly více než sto let (např. monumentalismus, akademismus), směry novodobé se střídají i v rámci jediného desetiletí (např. neoexpresionismus, minimalismus).

Otázku budí fakt, že výčet malířských směrů končí na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století (senzacionalismus). Znamená to, že další -ismus se ještě "nevyvinul", anebo dosud nebyl pojmenován?

Ošidnost podobně koncipovaného rozčlenění vynikne u směrů čerpajících z období jim předcházejících (např. internacionální gotika), nebo naopak předjímajících způsoby vyjádření, jež se v plné síle rozvinou teprve v období následném. V rámci instrumentálního a ilustrujícího poslání podobné příručky je nutný schematický, ostře oddělený rozvrh, opomíjející rozostřující se hranice a přechodové jevy.

Stephen Little: ...ismy. Jak chápat umění. Slovart, Praha 2005, překlad: Emílie Harantová, 160 s.