Interview s Jiřím Kotačou o Cotatcha Orchestra, ambientu, elektronice a rozrůstající se brněnské jazzové scéně

11. říjen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cotatcha Orchestra

Trumpetista Jiří Kotača se pozvolna stává nepřehlédnutelnou osobností nastupující generace českých jazzmanů. Jeho domácí základnou je Brno a nejvýznamnějším projektem soudobý Cotatcha Orchestra. Tento big band po letech tradicionalismu vstupuje, dalo by se říci konečně, na půdu soudobé estetiky a aktuálně ho čekají tři koncerty s holandským trombonistou Iljou Reingouldem. Zdaleka nejen o nich je toto interview.

Nadcházející koncerty Cotatcha Orchestra s Iljou Reijngoudem (NL)

17. 10. 2018, 20:00, Olomouc, Jazz Tibet Club

18. 10. 2018, 20:00, Polička, Tylův dům

19. 10. 2018, 20:00, Brno, HaDivadlo

Jak došlo ke spolupráci s Iljou Reingouldem?

S Iljou jsme se potkali před dvěma lety v Rotterdamu na mých studiích. Je to trombonista a skladatel, učí na tamní univerzitě big band, ansámbly a samozřejmě trombón. Tehdy jsem hrál jeho hudbu ve školním orchestru a hodně mě oslovila. Hned po návratu do Čech došlo k úvahám nad nějakou zajímavou zahraniční spoluprací a první, kdo mě tehdy napadl, byl Ilja, který je navíc laureátem mnoha soutěží jako například Thelonious Monk Competition. Má velké zkušenosti i jako sólista big bandů a orchestrů, mimo jiné třeba s Motropole Orkest, oceněným Grammy.

V jakém poměru k vašim skladbám zazní na nadcházejících třech koncertech ty jeho?

Budeme hrát výhradně skladby z jeho pera. Ilja toho napsal hodně, bylo z čeho vybírat, takže repertoár nám bez problémů vystačí na hodinu a čtvrt i víc. Mimo jeho vlastní tvorbu zahrajeme i několik Iljových aranžmá skladeb Horace Silvera, kterého má evidentně rád, protože celkově zaranžoval asi dvacet Silverových kompozic. Zároveň bude účinkovat jako sólista našeho orchestru.

Jakým způsobem Iljova hudba zapadá do koncepce, kterou se Cotatcha Orchestra zabývá?

Aktuálně máme několik programů, přičemž stále víc se prosazuje jeden vyloženě moderní, míchající prvky elektronické hudby s moderním jazzovým mainstreamem.  Iljovy kompozice jdou relativně podobným směrem. Vedle klasického a hlavně moderního jazzu absorbují různé typy groovů včetně moderního pojetí neworleanské second line. Tu běžně nehrajeme, ale jinak jeho tvorba v základních parametrech celkem lícuje s naší. Přínosem je taky fakt, že Reijngouda Češi v podstatě neznají, a je to škoda. Sólistů na trombón v jazzu taky mnoho není.

Jak bys tedy popsal váš základní repertoár?

Náš kmenový repertoár píše hlavně pianista Martin Konvička a Vincenc Kummer. Martin, který píše hlavně moderní program, je podle mě velice originální, protože využívá elektronickou ambientní hudbu a hledá nové přístupy a kombinace. Vůbec jsem nezaregistroval, že by u nás někdo něco podobného dělal. Na internetu jsme například publikovali jeho skladbu Sardanapalm. Spolupracujeme taky s Jiřím Levíčkem, který staví orchestrální sazby hodně na barvách a napsal pro nás jednu věc, v níž se nechal inspirovat moravským žesťovým folklorem.

Jiří Kotača

Pro realizaci tohoto hudebního materiálu jsou užitečné schopnosti některých členů orchestru, jako třeba trumpetisty Jana Přibila nebo Radima Hanouska, kteří ovládají rozšířené techniky hry na nástroje načerpané z free-jazzu a soudobé vážné hudby. V jiných typech skladeb, které jsou blíže modernímu mainstreamu, zase využíváme improvizační schopnosti Radka Zapadla nebo mého bratra Marka Kotači. V tomto projektu jde nejvíc sólových partů za mnou, protože big band byl svázán s mým magisterským projektem na JAMU. V dalších skladbách, které chystáme, bych ale chtěl dát víc prostoru svým spoluhráčům.

Aranžmá Vincence Kummera je součástí vaší soudobé estetiky?

Zčásti ano. Vincenc ale hlavně tvoří pro náš třetí program, v němž aranžuje tradičněji ve stylu swingu a bebopu. Tyto koncerty bývají spojeny se skladbami nějakého slavného jazzmana z minulosti, anebo jsou zčásti věnovány přímo Vincencovým autorským počinům. Teď chystáme například koncert k jeho narozeninám, který proběhne v Brně 17. 12. Vincencův tradiční program obvykle uvádí Jan Dalecký.

Díky jazzové katedře JAMU, kde studuješ, se v Brně začíná kumulovat víc jazzových muzikantů. Jak tento fakt působí na místní scénu? Je jazz v Brně na vzestupu?

Rozhodně je. V úvodní fázi existence jazzové katedry na JAMU, mimochodem první svého druhu v České republice, sem přišlo studovat hodně už zavedených muzikantů, často z Prahy, kteří pak zase odjížděli. V posledních asi pěti letech tu ale začínají studovat mladí muzikanti bez velkých předchozích zkušeností a vazeb. Je tu spousta nových šikovných hráčů. Tato druhá vlna už má jasný vliv na posun brněnské scény. Jednak se několikanásobně zvětšila a někteří studenti a absolventi se taky v Brně usadili. Nedojíždí sem hrávat, ale přímo tu bydlí, což je zásadní faktor, který má vliv na rozvoj scény. S tím se přirozeně zvětšuje posluchačský zájem a objevují se další a další příležitosti setkat se s jazzem v různých klubech.

Kde všude se teď v Brně hraje?

V rámci klubové scény se jazz nejvíc objevuje v Music Labu. Potom v klubu a japonské restauraci s názvem Ebisu. Následuje Stará pekárna a Alterna, kde mám pocit, že jazzu trochu ubylo, ale na druhé straně je třeba si říct, co chápeme pod pojmem jazz, jehož hranice se pořád posouvají. Nejnovější je jazzová kavárna Podobrazy.

V neposlední řadě každý zná jarní JazzFest Brno pořádající snad dvacet dvojkoncertů za rok, včetně podzimních ozvěn.  

Zajímavou novinkou je, že část jazzmanů hrává pro brněnskou lindyhopovou komunitu okolo taneční školy Swing Wings, která je na vzestupu. Širší okruh lindyhopperů může čítat 600, možná i 800 lidí a tato komunita pořádá poměrně pravidelné swingové tančírny s živou hudbou.  Jedná se o místo, kde se brněnští jazzmani mohou uplatnit, a nutno říct, že před pěti lety nic podobného v Brně neexistovalo.

Kdy je v Brně největší šance, že člověk narazí na jazz?

Nejpravděpodobnější jsou pondělky, protože v tento den se konají pravidelné jam sessiony v Music Labu. Pak je to asi čtvrtek, pátek a sobota. Ve výsledku, když si dáme dohromady program všech brněnských míst, vyjde nám odhadem 4 až 5 jazzových akcí týdně, což je myslím solidní číslo.

Spustit audio