Inscenace Obyčejní lidé míří do Avignonu. České divadlo se tak na prestižní festival vrací po sedmnácti letech

Ordinary People
Ordinary People

Obyčejní lidé jsou společným projektem Divadla Archa a nezávislého čínského souboru Living Dance Studio v Pekingu v režii Jany Svobodové a čínské choreografky Wen Hui. Jejich cílem bylo v inscenaci vytvořit prostor pro setkání českých a čínských osudů na pozadí dramatických dějin.

Exkluzivně z Avignonu. Online reportáž Veroniky Štefanové z divadelního festivalu

Festival OFF d'Avignon, průvod umělců

Avignon žije divadlem a Český rozhlas Vltava bude u toho. Festival d´Avignon, jeden z největších a nejprestižnějších mezinárodních divadelních festivalů, vstupuje do své druhé poloviny. Po sedmnácti letech se do Avignonu vrací i české divadlo, tentokrát v zastoupení Divadla Archa. Českou účast v kontextu 73. ročníku festivalu, na kterém uvedou svá díla osobnosti, jako je Kirill Serebrennikov, Akram Khan nebo Olivier Py, sleduje online Veronika Štefanová.

Příběhy o touze, o krutosti i o nezahojených traumatech jsou v inscenaci Obyčejní lidé vyprávěny paralelně různými divadelními prostředky, tedy hudbou, tancem i světelným designem. Nedílnou součástí představení je živý interaktivní video mapping. Inscenace je postavena na průsečících reálných příběhů lidí žijících v Čechách a v Číně s důležitými mezníky v historii obou zemí. Vedle sebe se na scéně objeví pětasedmdesátiletý český dělník Vladimír, který celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař, tanečníci, hudebníci a performeři.

Moment, který rozhodl o realizaci inscenace, byla cesta prezidenta Miloše Zemana do Číny. Tehdy prohlásil, že se jede do Číny učit o lidských právech a také budovat byznys. Tehdy jsme se s Wen zamysleli, za koho vlastně ti politici vystupují, kdo pro ně jsou obyčejní lidé. Já na tuto otázku mohu jen těžko odpovědět, protože odpovědí je naše představení. Na otázku, kdo jsou „obyčejní lidé“ se ptáme v každé scéně. Kdo je obyčejným člověkem, když se kupříkladu dostane do specifické situace, ve které čelí důležitým životním momentům, jako třeba že nemůže říkat, co chce, nemůže odejít, když by chtěl nebo tančit, kdy chce.
Jana Svobodová

Ordinary People

A kdo tedy obyčejný člověk podle choreografky Wen Hui? „Podle mě jsem i já obyčejným člověkem. My všichni jsme obyčejní lidé. Ve společnosti se tato otázka často objevuje, protože řada z nás se cítí býti neobyčejnými. Nicméně já si myslím, že všichni jsme stejní, nikdo nikoho nepřevyšuje. To, že má někdo větší moc nebo více peněz ještě neznamená, že není obyčejným člověkem."

Inscenace propojuje dva esteticky, kulturně, společensky i politicky rozdílné světy. Jana Svobodová ale v těchto rozdílnostech cítí sílu a tvůrčí potenciál. „Já když přemýšlím o dnešním světě, o tom, co má dnes naději, tak si říkám, že různost a diverzita, vědomí diverzity a schopnost ji pochopit je cesta k tomu, jak spolu můžeme na tomto světě žít. Každá unifikace a pokus o totální sblížení nikam nevede. Hra s rozdílností paradoxně vytváří prostor pro komunikaci."

Z inscenace Obyčejní lidé

Wen Hui se naopak soustředí na to, co obě tyto tvůrčí skupiny spojuje. „Mě možná víc než rozdílnost fascinuje právě to, co máme společného, zvláště pak s Janou. Nejedná s pouze o umělecké zaměření a přístup k tvorbě, ve které dáváme přednost přirozenosti a nepředstíranému bytí. Zajímají nás podobná témata, podobný ženský pohled na různou problematiku. Na práci s čínskými performery, zvláště pak s tanečnicemi, mě baví, jak jsou ve své tvorbě svobodné a nezávislé. Nenechaly se zmanipulovat čínským tanečním školstvími do role pouhých interpretek, kterým se něco řekne, a ony to předvedou přesně podle mustru. Ne, tyto dvě dívky jsou velmi tvůrčí."

Z inscenace Obyčejní lidé

Living Dance Studio založila v roce 1994 Wen Hui s filmařem Wuem Wenguangem. Jejich produkce, které kombinují tanec, film a slovo, dokumentují společenské události z minulosti i současnosti Číny. Living Dance Studio do nedávna sídlilo na předměstí Pekingu v komplexu, který byl navržen výtvarníkem a architektem Aj Wej-wejem. V současnosti působí bez stálé scény.

Náš přístup k práci je možná netradiční tím, že spolupracujeme v podstatě s každým, lépe řečeno, neorientujeme se pouze na tanečníky, ale spíše na lidi – nebojím se říci obyčejné lidi – kteří jsou otevřeni hledání, experimentování a kteří se nebojí poznávat sami sebe.
Wen Hui