Indiánské léto ve vltavské Povídce

Na americkém severu se období na konci podzimu, kdy jsou dny ještě slunečné a listí stromů se barví do žluté a červené, říká indiánské léto. Podle některých tento výraz pochází od námořníků, kteří v tomto čase vyplouvali na Indický oceán. Jiní připomínají starou indiánskou legendu o krvi zabitých medvědů, která stoupá z půdy do stromů a jejich listy barví do ruda.

Název indiánské léto jsme si vypůjčili pro sérii vltavských povídek. Spíš než barevný závěr podzimu v nich ale rezonuje téma indiánů, původních obyvatel Ameriky a hrdých bojovníků proti útlaku.

Milada Součková: Indiánská povídka (Bahia del Sueňo)

Hravě vyprávěný text začíná úvahou o tom, zda je dnes ještě možné napsat indiánskou povídku. Je pravda, že svět indiánských příběhů zmizel? A zmizel proto, že už nejsme dětmi, nebo zmizel ve skutečnosti?

Geronimo: Paměti náčelníka Apačů

Čtyřicet let bojoval za svobodu svého kmene, dvacet let pak prožil v rezervaci jako válečný zajatec. Vzpomínky apačského náčelníka a šamana, který se do amerických dějin zapsal jako „nejhorší indián všech dob“.

Jaromír Štětina: Píseň o Hiawathovi

Povídka nás zavede do Frýdlandského výběžku na severu Čech, kam zavítá stárnoucí americký indián a válečný veterán, aby si připomněl události, které se zde odehrály těsně před koncem druhé světové války.

Eduard Petiška: Běloši a Indiáni

Kdo jsou běloši? Nevěrný muž a jeho milenka na opalovacím lehátku před zapadlou chatou v lese… A indiáni? To je kluk s lukem a šípy, kterému se tu s matkou a jejím milencem nudí, a také osamělý muž, který přichází k chatě, aby si zde připomněl něco, co se stalo už před mnoha lety…