Iluzionista: návrat pana Hulota
Ve svém posledním animovaném snímku dává režisér Sylvain Chomet vzpomenout na své úspěšné Trio z Belleville a zároveň skládá poklonu odkazu vynikajícího francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho.
Názvů ztřeštěných komedií s Louisem de Funèsem dokáže vyjmenovat český divák bez zaváhání několik, avšak se snímky ve Francii i ve světě známějšího Jacquese Tatiho už na tom bude hůř. Nelze se ani příliš divit, na programu českých televizních kanálů dostávají před jemným starosvětským humorem pana Hulota nebo pošťáka Françoise přednost osvědčené řachandy s četníky, četnicemi nebo Fantomasem.
Hlavním námětem pro film Iluzionista se stal nerealizovaný scénář Jacquese Tatiho, který tento slavný režisér a mim dedikoval své nejstarší nemanželské dceři. Sylvain Chomet se snažil téma zpřetrhaného jemného přediva mezi otcem a dcerou citlivě převést na plátno a po jeho předchozích úspěšných filmech snad ani nepřekvapí, že je výsledek opět nadprůměrný. Už jen odvaha vsadit v době prefabrikovaných 3D animovaných potvůrek na klasickou animaci je obdivuhodná.
Samotný hrdina filmu je jakýmsi „outsiderem“. Postarší kouzelník (tolik připomínající postavu pana Hulota) pomalu zjišťuje, že o jeho čísla už diváci příliš zájem nejeví a raději dávají přednost nastupujícímu rock 'n' rollu. Práci hledá stále hůře a nakonec nepohrdne ani nabídkami, o jakých by dříve nepomýšlel. Na jedné takové „štaci“ potkává dívku, která v jeho životě sehraje významnou roli. Jakou, dává napovědět zmínka z předchozího odstavce o autobiografickém vyznění scénáře.
Ze stejného důvodu se nelze divit, že je dějová linka protkána lehkou melancholií, která však místy klopýtne až k sentimentu. Naštěstí vše zachraňuje jemný humor, často skrytý v detailu. Ať už v úchvatné animaci a vizuálních vtipech, karikovaných postavách z polosvěta kabaretů a varietních představení, nebo malé pointy epizod ze staromládeneckého života kouzelníka, jenž se pohybuje ve světě, kterému už ani příliš nerozumí. Ve světě, kde už je jeho umění anachronismem.
Melancholická nálada pošmourného Edinburgu, kde se příběh odehrává (původně však měla být hlavním dějištěm Praha), pozvolné tempo a nenásilný humor dělají z Iluzionisty příjemnou meditativní podívanou, pro podzimní dny vyloženě ideální. Pošmourný čas podzimu jen podtrhne atmosféru příběhu, který jako by představoval nostalgické rozloučení se světem, kde už není tolik místa pro kouzla a magii.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Hollywood Classic Entertainment
Iluzionista (L'illusionniste) animovaný, Francie / Velká Británie, 2010, 90 min.
Režie: Sylvain Chomet, scénář: Sylvain Chomet, Jacques Tati, hudba: Sylvain Chomet
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
