Hurá na Šakalí léta!
Herec a režisér Miroslav Hanuš přetavil filmový muzikál Šakalí léta do divadelní podoby již před lety pro Středočeské divadlo Kladno. Nyní se titul v jeho režii objevil i v Praze, a to na prknech Divadla ABC jako vtipná, svěží inscenace, která rozhodně není pouhým remakem své filmové předlohy.
Hanuš pro klíčovou roli Bejbyho "objevil" Romana Říčaře známého spíše jako moderátora z Óčka, a tato sázka se mu vyplatila. Bejby není ani trochu podbízivý, ale tajemný, skrytý za precizně vybudovaným image rokenrolového "blesku z čistého nebe". Hlavními postavami příběhu jsou však spíše kluci z party kolem Edy a nutno říct, že se povedlo vystihnout skupinku puberťáků dosti přesvědčivě bez pitvoření nebo přehrávaných karikatur (možná Jaromír Nosek infantilní stylizaci pisklavého Maríny trochu přehnal a Lukáš Jurek, který je jako stvořený pro noblesní role, se s úlohou poblinkaného "retardovaného pětatřícátníka" Icika Peterky poněkud pral). Klučičí mudrlantské řečnění či gag, při kterém se Marína nasouká do popelnice, nenechá nikoho chladným. Jediným, kdo zoufale neudržel míru odstupu od postavy, je Lucie Pernetová coby Alena Prokopová. Pitvoří se jako učitelka z mateřské školky (není náhodou, že moderuje televizní pořad pro děti). Nutno uznat, že její neumělá snaha o stylizaci dospívající dívky, která zároveň musí plnit roli hospodyně, je v nevýhodě také proto, že v roli jejího bratra Kšandy vystupuje Kryštof Hádek, jenž se díky neuvěřitelně mladistvému zjevu o žádnou výraznou stylizaci snažit nemusí, a přesto působí velmi přirozeně a přesvědčivě.
Velmi účinné je zapojení ostřílených bardů souboru do připsaných nebo zvýrazněných rolí. Noblesní a galantní Vrchní Kaláb, kterého zahrál Lubomír Lipský, je personifikací "starých časů". Je posledním partnerem ze světa, který obývá stárnoucí a poněkud zmatená Teta Juřičková. Tato role půvabné, neodolatelné, ovšem také potrhlé a občas nesnesitelné dámy, kterou navštěvují zemřelí, je přímo na tělo napsána Květě Fialové. Trojlístek doplňuje Stanislav Fišer v roli mlčenlivého pomocníka VB Peterky staršího, kterému vždy skočí do řeči jeho žena, ukecaná Jana Drbohlavová. Nemocný Stanislav Fišer dostal do rukou fotoaparát jako výrazový prostředek, s nímž se také postará o nejeden (nahořklý) vtip.
Scéna je schopná rychlých proměn, díky kterým vzniká dostatečný prostor pro taneční výstupy, do nichž se zapojují občas i zmínění "bardi". Na zvýšené scéně v pozadí trůní v retro kostýmech živý orchestr a v patřičných okamžicích se zapojuje i muzicírování hrajících členů souboru. Organicky včleněné písně připomenou, že příběh není jen třeskutou legrací, ale probleskuje jím sentiment po dávno zašlých letech, které pro někoho možná znamenaly šťastné dětství, pro jiného zase politické dusno a omezování v soukromém životě. Hudební vzpomínání na "rok Lajky" je každopádně povedenou inscenací, kterou je určitě dobré vidět.
Nejposlouchanější
-
George Bernard Shaw: Pygmalion. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v brilantní irské komedii
-
Vánoční vyprávění Sigismunda Boušky, Marka Piętoně, H. Ch. Andersena a Josefa Lady
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Nový Svět očima místních. Živá vesnice uprostřed turistického centra Prahy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
