Hudební stopy autostopu v tvorbě Toma Waitse, Paula Simona, Lou Reeda a dalších
Letní ArtCafé Elišky Vidomus představuje, jak se fenomén autostopu odrazil v tvorbě hudebníků od 60. let do současnosti. Specifika československého autostopu 60. let přibližuje historička Berenika Čejková. V rozhovoru například zazní, jak se vyvíjela signalizace stopování, co to byl tzv. organizovaný autostop, jak se tento typ cestování promítl do československé populární kultury nebo jaké jsou paralely mezi autostopem a trampingem.
O tom, jak se naladit na cestování stopem, napsal v roce 1964 Václav Hrabě ve své reportáži Cestou Necestou toto: „Když stopuješ, nesmíš se poddat pesimismu, ani se nesmíš moc rozčilovat. I když se ti bude vysmívat jeden za druhým, třeba tři sta majitelů těch nablýskaných skleníků, nevztekej se! Směj se taky! Víš čemu, a je toho na nich dost. Jak ztratíš tuhle duševní převahu, nikdo ti nezastaví, protože to se na tobě nějak podvědomě pozná. Jestli se cítíš při stopu pokořen nevšímavostí a přezíravostí, tak toho nech a jezdi raději vlakem!”
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.