Hudební stopy autostopu v tvorbě Toma Waitse, Paula Simona, Lou Reeda a dalších
Letní ArtCafé Elišky Vidomus představuje, jak se fenomén autostopu odrazil v tvorbě hudebníků od 60. let do současnosti. Specifika československého autostopu 60. let přibližuje historička Berenika Čejková. V rozhovoru například zazní, jak se vyvíjela signalizace stopování, co to byl tzv. organizovaný autostop, jak se tento typ cestování promítl do československé populární kultury nebo jaké jsou paralely mezi autostopem a trampingem.
O tom, jak se naladit na cestování stopem, napsal v roce 1964 Václav Hrabě ve své reportáži Cestou Necestou toto: „Když stopuješ, nesmíš se poddat pesimismu, ani se nesmíš moc rozčilovat. I když se ti bude vysmívat jeden za druhým, třeba tři sta majitelů těch nablýskaných skleníků, nevztekej se! Směj se taky! Víš čemu, a je toho na nich dost. Jak ztratíš tuhle duševní převahu, nikdo ti nezastaví, protože to se na tobě nějak podvědomě pozná. Jestli se cítíš při stopu pokořen nevšímavostí a přezíravostí, tak toho nech a jezdi raději vlakem!”
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Attwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Benjamin Klička: Slečna z kiosku. O nástrahách dospělého života
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
