Hrdinové, nebo oběti? Inscenace Shooting Up vypráví příběh vojáků po návratu z Afghánistánu

Matěj Samec, dramaturg Divadla MeetFactory, při psaní scénáře vycházel z děl Zpátky do boje (Phil Klay), Tělo (Paolo Giordano), Generation Kill (Ewan Wright) nebo Budíček! Ustlat! Nabít, zajistit! (William H. McRaven) a z řady rozhovorů s českými vojáky. Hrdinové Shooting Up trpí podle Matěje Samce bolestí, jakou si nedovedeme představit.

Určitě v tomto příběhu hraje určitou roli bolest fyzická. Nicméně do hry vstupuje i bolest existenciální, která pramení z frustrace člověka a z jeho očekávání. Když se někdo vydá na takovou misi, má pocit nějakého poslání, které mu osvětlí ledacos o životě a o něm samotném. Ale tento pocit nepřechází.
Matěj Samec

Shooting Up|foto: Andrea Černá

V blíže nespecifikované evropské zemi pozorujeme, jak se dvojice vojáků, vojenský kaplan a přítelkyně jednoho z nich snaží dobrat toho, co se skutečně stalo. Tito hrdinové skrývají něco důležitého uvnitř.

Největší bolest prožívají hrdinové tohoto příběhu ve chvíli, kdy se vrací zpět z afgánské mise domů. Svět tam, kam se vrací, nevypadá tak, jak si ho představoval, nenabízí benefity, které očekávali.
Filip Nuckolls

Shooting Up|foto: Andrea Černá

Hra je takto ambivalentní zprávou o dopadech války na jedince a, podobně jako u dalších smíchovskou továrnou uváděných inscenací, psychologickou sondou pracující s nejednoznačností situací i postav.

Matěj Samec nenapsal hru, která by byla patetická nebo šíleně dramatická. Naopak, myslím, že napsal silnou životní realistickou hru o tom, jak malé míjení a posunutá očekávání dokážou člověka dovést až k velké tragédii.
Filip Nuckolls

Shooting Up|foto: Andrea Černá

Hra představuje čtveřici neurotiků ze západní Evropy v boji za světový mír. V inscenaci hrají Jakub Gottwald, Anita Krausová, Ctirad Götz a Zbyšek Humpolec.