Hosté

Její debut Ta druhá upozornil na fenomén sourozenců dětí s postižením. „Téma filmu má odrážet aktuální dění. Musí rezonovat se mnou i s širším okruhem lidí,“ říká.

Filmová díla podle něj dávají životu exotickou nadstavbu. „Na mé práci mě fascinuje, že každý rok zjišťuju, jak jsou filmaři talentovaní,“ popisuje Karolíně Koubové.

Jako malá byla překvapená, kolik dechu potřebuje, aby vyloudil tón. Dnes patří mezi nejlepší klarinetistky u nás.

Stát na jevišti a zpívat je pro ni „nejvíc“. Sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě zastává ve zpěvu metodu přirozenosti, pravdivosti hlasu a dechové opory.

Spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek židovských předmětů. „Mrazí mě a cítím odpovědnost za věci, z nichž většina patřila lidem, kteří nepřežili holokaust.”

Moderátor Michal Bureš se spisovatelkou Alicí Horáčkovou hovořil nejen o její nové knize Bendovi – příběh lásky a odvahy, která vyjde na jaře příštího roku.

Výstava ke stému výročí úmrtí Franze Kafky v Českém centru v Paříži byla návratem k osudové lásce, kterou pro ni francouzská metropole představuje už přes třicet let.

Podstatné je pro něj vracet se na stejná místa a přiznává, že v Amazonii vyhledává těžce přístupná. Rád medituje nad přírodou. Ve Venezuele zjistil, že je hledačem krásy.

Alternativní divadlo Depresivní děti touží po penězích, které založil a jehož byl po dvacet let frontmanem, končí. A to společně s jeho odchodem do Jihočeského divadla.

Je pamětníkem Redakce mezinárodního života v 60. letech. „Cenzura se chytala prvoplánových hloupostí a lidé z redakce ji odborností dokázali tlačit do pozadí,“ říká.