Horší už to nebude
Už jste někdy přemýšleli nad tím, že by mohlo být zajímavé žít v románu a vědět, že v něm žijete? Slyšet vyprávěčův hlas ve chvíli, kdy popisuje vaše počínání a hodnotí ho tak, jak jste se ho sami nikdy hodnotit neodvážili, objektivně? Harold Crick žije v románu - jen si není jistý, zda se jedná o tragédii či komedii. Pojďme to s ním zjistit.
Víte, jaký je nejhorší okamžik na to, abyste ztratili život? Ve chvíli, kdy jste ho právě začali žít. A víte, kdy je v románu nejlepší okamžik na to, abyste mu vdechli tragicky absurdní konec, potvrzující truchlivou nezvratnost osudu? Když necháte hlavní postavu zemřít ve chvíli, kdy zrovna přišla na to, jak žít. Zdá se, že tyto dvě protichůdné tendence nemohou koexistovat ve vzájemné souhře, že musí dojít k nevyhnutelné kolizi ve chvíli, kdy se má normální život protnout se světem literatury a fikce. A to je přece dobře, už od dob řeckého dramatu je kolize neoddělitelnou součástí struktury každého dobrého příběhu.
Harold Crick je účetní, jeho život, tím myslím naprosto celý dosavadní život, je tvořen čísly, počty a naprosto striktními pravidly. Každé ráno vstává ve stejný čas, čistí si zuby naprosto stejnou sérií pohybů o naprosto konstantním počtu. Váže si kravatu stejným způsobem, tak tak stihne autobus mírným klusem o neměnném počtu kroků a tento nalinkovaný život pokračuje i v Haroldově práci. Čísla a vztahy mezi nimi jsou neustále stejné, stejně dlouhá je i Haroldova každodenní pauza na oběd a odpolední kávu. Dokonce i Haroldovo myšlení se netýká ničeho neobvyklého a neočekávaného, zvykl si okolní svět vnímat v jeho číselné podobě a nepřemýšlet o něm, prostě ho jen počítat. To vše se však změní ve chvíli, kdy Harold začne slýchat hlas, který spisovným kultivovaným jazykem popisuje jeho chování, přemýšlí o jeho životě tak, jak to sám nikdy nedělal a dochází ke stejným závěrům, k nimž by došel i on sám pokud by to dělat začal. To ho samozřejmě rozhodí natolik, že není schopen dál vést svůj běžný život nebo se věnovat své práci. Pokaždé, když se do něčeho pustí, hlas potěšeně komentuje jeho činnost a fabuluje pocity, k nimž Harold zakrátko sám dochází. Návštěva psychiatra nepomůže, banální diagnóza v podobě schizofrenie se zdá Haroldovi na míle vzdálena skutečnému stavu věci. Ovšem psychiatrova poznámka o literární fabulaci jej nasměruje do náruče odborníka na literaturu, s nímž se Harold pokouší zjistit, kdo za něj píše jeho život, kdo jej uvedl na křižovatku, odkud ze známé a tisíckrát projeté cesty vykročil do neznáma vstříc neočekávanému, a tak konečně začal žít plnohodnotný život. A ještě jednu věc musí nutně zjistit. Proč vlastně musí zemřít a jakým způsobem se to stane.
Poslední dobou jsem viděl mnoho filmů s brilantně zvládnutou technickou stránkou věci, pozlátkem speciálních efektů, svižným tempem i dobrými hereckými výkony. Chybělo jen jedno. Dobrý příběh. Nápad. Něco, co neokázale zaujme myšlenkou, ne provedením. Horší už to nebude má příběh, nápad, myšlenku a dokonce mu nechybí ani kvalitní provedení a herecké výkony. Scénář Zacha Helma je téměř paprskem světla, které si k vám najde cestu skrz temnotu současného balastu. Základní myšlenka o protnutí světa fikce a skutečného světa prostřednictvím autorky a jejího hlavního hrdiny mu dává spoustu příležitostí k pokládání otázek, stavění vtipných, absurdních i dojemných situací. Dává mu možnost glosovat život i literární dílo. Řešit jejich vzájemný vztah a v nadsázce i odpovědnost autora za příběh i jeho postavy za předpokladu, že by skutečně žily. Zach Helm se všech těchto příležitostí chápe a klape mu to jako Haroldovy hodinky, také díky povedené režii Marca Forstera, který zajistil filmu skvělý spád. Žádná z jím komponovaných situací nevyznívá jako klišé, ani pateticky neústí v banální východisko.
Pokud jsem se zmínil o hereckých výkonech v jiných filmech, bylo by skutečně nefér pominout Horší už to nebude, neboť Will Ferrell (Harold), Dustin Hoffman (profesor Hilbert), Maggie Gyllenhall (Ana Pascal) a všichni ostatní odvedli skvělou práci. Haroldova proměna a jeho neměnná tvář, zpočátku prosta emocí, postupně roztávající, vypráví příběh sama o sobě, příběh proměny, která vás zaujme a donutí vás s ní setrvat až dokonce. Dustin Hoffman odvádí skvělou hereckou práci naprosto standardně, ale přesto vás zamrazí, když naprosto vážně a s hlubokým přesvědčením profesora literatury přemlouvá Harolda k tomu, aby zemřel v zájmu kvality literárního díla, které jeho život mnohonásobně přesáhne. A Maggie Gyllenhall v roli Any je špetkou svěžesti, pikantního koření, které nesmí chybět v žádném dobrém jídle a nemělo by chybět ani v dobrém filmu.
Film Horší už to nebude jsem zhlédnul bez dechu, pobavil mě, potěšil a přiměl k zamyšlení, můžu ho jen doporučit, pokud máte náladu na kvalitní film plný inteligentního humoru, protože lepší už to sotva mohlo být.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), SPI
Horší už to nebude (Stranger than fiction 2006), Drama / Fantasy / Romantický / Komedie, USA, 2006
Režie: Marc Forster, scénář: Zach Helm, produkce: Lindsay Doran, Jim Miller, Joseph Drake, kamera: Roberto Schaefer, hudba: Brian Reitzell, vedoucí výpravy: Kevin Thompson, střih: Matt Chesse
Hrají: Will Ferrell (Harold Crick), Emma Thompson (Karen Eiffel), Queen Latifah (Penny Escher), Dustin Hoffman (profesor Hilbert), Maggie Gyllenhall (Ana Pascal)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
