Hop
Zkušení tvůrci dětských animáků se neméně zkušeně rozhodli využít Velikonoc a vytěžit zábavně-komerční potenciál, který největší křesťanský svátek má. Režisér Tom Hill s producentem Chrisem Meledandrim ze studia Universal (jehož logo Hop kreativně použil) za sebou mají větší či menší úspěchy s Alvinem a Chipmunky, Dobou ledovou, Hortonem nebo vloni uvedeným Já, padouch.
I jejich nejnovější počin míří na ty nejmenší dětské diváky: je přiměřeně jednoduchý, omalovánkově barevný a s odpovídající stopáží. Groteskní Dobu ledovou nebo kultivovanost pixarovských animovaných filmů ale v tomto případě nečekejte – děti si odnesou natvrdo servírované ponaučení a dospělí diváci budou muset animovaného zajíce spíš vydržet.
Příběh vychází z tradice anglosaských zemí, kde dětem o Velikonocích naděluje velikonoční zajíček košík sladkostí. To, co vypadá jako roztomilý zvyk, je ve skutečnosti docela fuška: na Velikonočních ostrovech běží celý rok na plné obrátky továrna na cukroví, v níž skutečný Velikonoční zajíc s armádou zajíčků a kuřátek připravuje nadílku pro děti z celého světa (kromě Číny). Jeho syn Zajda má prosperující podnik převzít, ale jako každý normální zaječí teenager touží po něčem úplně jiném než je zodpovědnost a tovární šichty. Jako slibný bubeník se proto s pomocí transatlantické zaječí nory tajně vydává do Hollywoodu splnit si svůj muzikantský sen. Shodou okolností potkává lidského post-teenagera Freda, nezodpovědného flákače, jemuž setkání s mluvícím zajícem promění život v sérii katastrof. Na ostrově se mezitím pokusí vládu nad Velikonocemi převzít zlotřilá kuřata s všehoschopným Carlosem (skvělý dabing Martina Stránského, v originále Hank Azaria) v čele – protože když jsou součástí velikonoční nadílky čokoládová vajíčka, proč by je neměly dětem nosit slepice? Zajda s Fredem se navzdory svým snům a plánům musí rozhodnout co dál…
Tvůrci v Hop oprášili oblíbené téma zachraňování svátků a tradic a jeho tradiční santaklausovskou podobu překlopili do trablů rebelujícího králíka. Slibovaná „cukrátka, kuřátka a pořádnej nářez“ se ale nekonají. Přestože je Hop zjevně určen malým dětem, schází mu švih a hlavně nápady, které umí ocenit i tato cílová skupina – a i pro ni je Hop zbytečně infantilní. Když už se nějaký vtipný nápad objeví – speciální Zajdova bonbónová schopnost nebo jediný možný hollywoodský útulek pro zajíčky – neumí ho tvůrci z nějakých záhadných důvodů využít a nechají ho jen tak prošumět.
Dospělí se zase pozastaví nad dírami v logice nebo případnou „přerostlostí“ Jamese Marsdena pro roli Freda. Naopak stěžovat si na nedostatek humoru „pro dospělé“ není na místě – dětská zábava která bude bavit i dospělý doprovod, je disciplína volitelná, nikoliv povinná.
Vlastně docela vtipný původní nápad o králíkovi, co nechce převzít velikonoční živnost a raději energicky mlátí do bubnů, se tvůrcům příliš nepovedlo přetavit do stejně vtipného a energického filmu. Deficit dotahují pocornovou barevností, roztomilostí animovaného chlupáče a oprášenou - a místy poměrně problematickou - kombinací hraného a animovaného filmu. U těch nejmenších diváků jim to nakonec asi projde, ale s odřenýma ušima.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Bontonfilm
Hop (Hop) komedie, USA, 2011, 95 min
Režie: Tim Hill, scénář: Cinco Paul, Ken Daurio, kamera: Peter Lyons Collister, hudba: Christopher Lennertz
V českém znění hrají: Martin Stránský, Petr Burian, Jaromír Meduna, Otakar Brousek, Michal Holán
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.