Henri Pourrat: O vlkovodovi

Posedlost „orální literaturou“, která byla patrná již při psaní Kašpara z hor, se v Pourratově díle projevovala od roku 1908, kdy začal sbírat a zapisovat lidové pohádky, zkazky a příběhy z rodného kraje Auvergne. „Celý poklad rolnictva, vyprávěný za večerů a doprovázený předením kolovratu a praskáním ohně“, shromáždil spisovatel do třinácti svazků souboru Pokladnice příběhů (Trésor des contes, 1948–1962). Sešla se v něm celá tisícovka neotřelých, barvitých a dobrodružných příběhů. 

Je nemožné ty příběhy zapsat tak jak byly vyprávěny. V takové podobě, bez soli a bez dalších přísad, by zůstaly jen kuriozitami pro odborníky. A přitom ty příběhy nelze nějak přepisovat, předělávat. Nejsou to tvé příběhy, jsou to klasická díla rolnictva.
Henri Pourrat

Překládání Pourratových próz se po Janu Čepovi v devadesátých letech 20. století ujal Jiří Reynek. Ten později vzpomínal: „Pourratův svět nám otevřela maminka, básnířka z Francie Suzanne Renaud, někdy v čase pohnutých třicátých let. Po dlouhou řadu let bylo mým snem přeložit něco z jeho díla – snem těžko uskutečnitelným. Přes všecky těžkosti jsem se nakonec do překládání pustil. Věc byla nesnadnější, než jsem očekával a nejednou jsem se musel navždy rozloučit s obraty, jež se nejpěkněji mihotaly. Je téměř nemožné nalézt jazyk, který by věrně odrážel ojedinělý jazyk Pourratův, který si beze zbytku osvojil všechny odstíny archaického vyjadřování netknutého venkova jeho mládí.“

Soubor s názvem O řeřavých očích a jiné příběhy, ze kterého tentokrát vybíráme, je druhým svazkem Pourratových auvergnských vyprávění v převodu Jiřího Reynka. Na rozdíl od prvního svazku, který obsahoval převážně látku pohádkového charakteru, jsou zde obsažena vyprávění rázu prozaičtějšího a objevují se i prvky lidové magie.